Přečkal jsem na signálech zimu. Během ní jsem za oněch pověstně dlouhých večerů zaplnil blog spoustou nul a jedniček. Velikonoční doba zve k obnově a novému povstání. Je třeba zachytit zpětnou vazbu a s novým viděním se pustit do nového světa.

Bublinový svět

    Četl jsem nedávno jednu náročnější knihu a v tom jsem se pojednou, jak to tak bývá, ztratil mezi řádky. Snad skrze zelený přebal oné knihy o Bohu a stvoření jsem v duchu zabloudil do světa signálů. Možná se vám zdá, že grafický styl tohoto systému nemá na duše uživatelů žádný vliv..Není to pravda! Ten večer jsem uviděl v mysli barvitý obraz světa bublin. 

    Viděl jsem křehké mýdlové bubliny, malé i velké, jak válely se při zemi, přestože by se se svou duhovou krásou měly vznášet vysoko nad zemí. Vždyť jen při jasném světle lze vidět barvy duhy, co víc ty nádherné barvy jsou samy částí onoho světla.

    Zadíval jsem se pozorněji a pochopil jsem, jak se stane, že konkrétní bublina vznese se k nebi. Ten stálý pohyb a víření bublin kolem sebe způsobí vzlet některých. Běda však, když pod větším tlakem narazí bubliny do sebe. Prasknou a nezbyde než mokrá skvrna na zemi.

Realita signálů

    Co jsem chtěl načrtnutým obrazem naznačit, je nasnadě. Svět, ve kterém žijeme, není jednoduchý. Táhne nás to k zemi. A to jsem zamlčel existenci temných roklí, ze kterých povstat těžké trojnásob.

    "Vítr vane kam chce.." - nepopírám tedy možnost zvláštního oslovení a povznesení, do jisté míry je nakonec potřeba vždy (aneb "víra je dar").

    Co je však rovněž důležité a co chci pro tentokráte vyzdvihnout je ona možnost vzájemného pošťuchování k dobrému. A k tomu je přirozeně potřebný kontakt. Realita vztahů však často bývá povahy poněkud násilné. Naše bubliny jsou natolik malé a vzdálené, že nemůže dojít než k prudkému střetu malých ploch.

    Jakou službu tedy může vykonávat prostředí signálů? Naše bubliny (snad duše) zde mohou růst. Teprve tím zvětšujeme třecí plochu, zmenšujeme tlak a vytváříme prostor ke kontaktu, který povznáší.

Feedback blogu O lecčems

    Články publikované na tomto blogu byly různé povahy - od těch, které se snažily informovat až po články vyloženě experimentální. Publikoval jsem zde obsáhlé výpisky z knihy Ježíš Nazaretský. 35 příspěvků rozšířilo moji bublinu, leč obávám se, že některé vzniklé barvy by bylo snad nejlépe označit za falešné.

    Říká se správně, že nemáme čas číst dobré knihy. Máme čas jenom na ty nejlepší. Totéž jistě platí i o jiných nám přístupných vjemech. Možná by tedy bylo užitečné umisťovat na osobní blogy s jistou pravidelnosti odkazy na informační zdroje či samotné myšlenky a impulsy, které nás oslovily.

    Jak tedy dál?

    Existují-li čtenáři, kteří náhodou či dokonce úmyslně strávili více než jeden příspěvek blogu O lecčems, nechť zavalí mě kritikou. Přivítal-li by do budoucna někdo z vás příspěvky toho typu, které se zde objevily dříve, či ony výše naznačené výběry typu "co týden dal", nechť se rovněž ozve. Jinak nejspíš začnu psát (budu-li pokračovat v blogování) "Můj milý týdeníčku.."