Možná jste to v kvapotu dnů ani nezaznamenali, ale právě minuly ty, v nichž slunce bylo nad obzorem opět stejně dlouho jako tehdy, když jsme namnoze nevyspalí trávili čas v Praze, Brně a Boleslavi, abychom si v čase, kdy noc, co den krátká byla, do vzpomínek vryli něco z těch požehnaných chvil apoštolské návštěvy Benedikta XVI. v České republice.

Ještě než jsme se přehoupli přes podzimní rovnodennost, čeští a moravští biskupové nás zásobili pastýřskými listy o základních kamenech křesťanské identity. (Musím říct, že jsem hned úvodní list uvítal, protože sám jsem se tehdy věnoval mikroregionálnímu projektu "Identita 20", jehož křesťanský podtext byl jasný, ale málo uchopený.) Těmi základními kameny identity křesťana jsou Božské ctnosti - víra, naděje a láska.

Troufám si tvrdit, že (údajně nepříliš úspěšná) přípravná brožurka rozvádějící tři ctnostné pilíře mně osobně mnohé dala. Rozumem přijatelná úvaha, citáty z Písma i od církevních otců a z církevních dokumentů zakončené otázkami k zamyšlení - to dle mého není materiál k zahození. Texty k novéně s doporučeným způsobem modlitby, komentovanými biblickými úryvky a myšlenkami Benedikta XVI. přivítaly pak také babičky v DPS. Jako duchovní obnova dobré, ne?

Přemýšlím o té frázi, dle které byla návštěva Svatého otce především povzbuzením pro české věřící. Když se navíc zpětně dívám na své pseudointelektuální úvahy, začínám jí zas trochu jinak rozumět. Zkrátka, nejednoho z nás lenivých přinutila zvláštnost podzimní chvíle na moment se vzbudit a pro neodumření či nalezení vlastní víry během léta a podzimu 2009 něco dělat. Tu se skoro zdá, že během samotné návštěvy se už nic nového stát nemuselo. Papež by odsloužil mši svatou, pronesl pár krátkých zdvořilostních vět a bylo by po všem. V takovém duchu se však apoštolské cesty nenesou, a tak jsme dostali možnost vyslechnout jedenáctero docela hutných promluv určených s obvyklým přesahem naší zemi a jednotlivým stavům našeho národa.

Patrně víte, že semínka mnoha rostlin našeho zeměpisného pásu musí pro své vyklíčení projít obdobím klidu, respektive mrazu. Řekl bych, že právě nastává čas, kdy z území českých zemí zmizí i poslední zbytky sněhu, a na tahu je zeleň. Čas, ve kterém naklíčená slova, vydají své plody. Slova o naději, víře a lásce; pravdě, dobru a kráse; usilování o vznešené ideály, ctnosti a svatost.

Benedikt XVI. nemluvil v neuchopitelných obecných pojmech. Dostupné textové osivo má schopnost oslovit. Když zní mezi politiky či akademiky slova o vztahu pravdy a svobody, rozumu a víry dostáváme se k silným myšlenkám, na které jsme během přípravy ani nečekali. Jsem rád, že existují skleníky, kde klíčení setby lze s pomocí tepla diskuzních třenic, substrátu rozumu, živin vzdělanějších a zálivky víry už od předjaří urychlovat. Myslím, že takový SC skleník s NPK od jezuitů není vůbec špatný počin. Tuším, že nejen brněnské VKHčko se vydalo podobnou cestou. Nezbývá než přát si bohatou úrodu. Den se prodlužuje, léto se blíží...