Příznivce i odpůrce fantasy musím hned na úvod zklamat. Neponoříme se do světů bohaté fantazie a příběhů. V nereálně reálném světe ovšem zůstaneme. Budeme se věnovat jedné z typologií osobnosti zvané MBTI. Možná potom lépe pochopíš, proč dost možná i Tebe zdánlivě nemám rád.

 

 

Ilustrace kromě jiného naznačuje, že "jsem" INTJ(P) (hezké, někde jsem se dočetl, že "křesťanství by odpovídalo typu ESFJ"). Právě jedna ze šestnácti možných čtyřpísmenkových zkratek je výsledkem představovaného osobnostního testu. MBTI (Myers-Briggs Type Indicator) vychází z díla takové pochybné postavy, jakou byl C.G. Jung. To ovšem nemusí být hlavním úskalím metody. Jako každý škatulkovací psychologický přístup může mít zejména pro jedince některých typů zhoubné účinky.

VAROVÁNÍ: pokud se ponoříš do oné typologie, nezapomeň, že se jedná jen o nástroj k nalezení vlastních či cizích silných a slabých stránek, pomůcku k pochopení různosti. Neospravedlňuje různé hříchy jako je lenost ("jsem prostě INTP, tak co bych se snažil o nějaký řád") ani neopravňuje ke zplošťování skutečnosti na schémata ("Čapek a Anthony de Mello píší kacířskou literaturu, protože jsou nenapravitelná Fka"). Ve stručnosti: Nenech se okrást o vlastní Bohem danou svobodu. 

V tomto zamyšlení se dle názvu chci zaměřit především na "jungovské kognitivní funkce", ale okrajově se nejprve zmiňme i o "krajních písmenech". 

Sporu extraverze a introverze bylo věnováno mnoho. Hlučnější i tišší přístup k okolí má jistě svůj význam. Stejně tak nesnáze povrchnosti a uzavřenosti jsou zřejmé. Osobně jsem redukoval svůj dlouholetý přátelský spor se spolubydlícím právě na tuto I/E rovinu. Byl jsem tak ještě omezenější než prezentovaná metoda. Zneklidňovalo mě ovšem, že oproti předpokladu se mezi introverty nachází velká skupina, se kterou si vůbec nerozumím a naopak i s některými extraverty je (subjektivně) dosti rozumná řeč.

Co se týče "životního stylu", mám v tom sám dost chaos. Vlastně bych řekl, že jsem spíše než Pčko, líné a chaotické Jčko. Nechávám věci na poslední chvíli, ale docela plánovaně. A vůbec nejsem rád, že tolik věcí je nedokončených (např. že půlhodinovou opravu samonafukovačky odkládám už od minulého léta; teď jsem si vzpomněl, že běžky taky budou brzo potřeba).

Leč spějme honem k jádrové rozdílnosti (tedy alespoň pro nás introverty jádrové). Podle teorie totiž právě v těchto polaritách (či spíše škálách) lze objevit naše nejsilnější stránky a hlavně naše nevědomé slabiny. Tak například já bych měl mít největší problémy s navenek orientovaným smyslovým vnímáním a cítěním.

Intuition versus Sensing

Pro mě osobně největší objev v rámci seznámení se s MBTI. Všichni tušíme, že existují jakési hloubavé a naproti tomu prakticky orientované typy lidí. Vykreslit to ovšem s pozadím existence iracionální kognitivní funkce vyjadřující způsob získávání informací z okolního světa je docela užitečný obraz. Mýlil jsem se totiž, když jsem "hloubavost" spojoval s introverzí, a ne o mnoho méně, když jsem uvažoval o spojení s určitou hladinou IQ. Zde ovšem také nalézáme určité vysvětlení nezdravého stavu, ve kterém jsou chytré (IQ) prakticky zaměřené děti (S) zahrabány na studiích (která je vůbec nenaplňují), zatímco se mohly stát vynikajícími (a spokojenými) řemeslníky. 

Velmi zajímavým je pohled na procentuální zastoupení jednotlivých typů. My, co jsme IN, totiž každým ze čtyř typů tvoříme pouhé jedno procento populace. Dohromady jsme tedy čtyřprocentní menšinou a řadíme se tak po bok natolik ohrožených minorit, jakými jsou zemědělci a praktikující katolíci. Není divu, že mít přátele podobného ražení, není úplně tak jednoduché. Přeci jen zemědělské univerzity a katolické kostely existují, ale kde narazit na nedružící se INxx?

Thinking versus Feeling

Čapkův "apokryf" o Marii a Martě ukazuje pochopitelně ještě na I/S "pnutí", zamysleme se ovšem nad samotným podáním autora. Představuje Martu v takovém světle, že intelektově orientovaný člověk (T) může (má) mít nutkání dívat se na ni trochu skrz prsty. Nakonec by ovšem pouze necita nepřiznal Martě, že je vlastně svatá žena. A tím necitou alespoň částečně jsem, a proto můžu tento způsob vyprávění považovat za ne úplně šťastný.   

Je to určitá nespravedlnost. Když vynikající systematický teolog (INTJ) vytvoří nějakou brilantní poučku, většina lidí se ji ani nesnaží dočíst, natož pochopit. Když člověk s velkou zkušeností a vcítěním se do lidí (INFJ) pronese krásné moudro, všichni tleskají a v dojmu osvícení slzí dojetím (třebaže úplně tak neporozuměli, případně se nechali zmanipulovat).

Černí křesťané, volba povolání a jiné závěry

Musím (tajně) přiznat, že v místních sporech černých a zelenomodrých měla vždy nemálo mých sympatií černá. Nicméně jak došlo na rimmrovské dodržování rubrik, trochu se mi někdy zvedal žaludek. Pokud nyní vím, že pro takového ISTJ se jedná o normální způsob uvažování, kudla v kapse se mi skoro úplně zavírá. Zkrátka při troše dobré vůle se IT mezi sebou rozhodně nedostanou tak snadno do tak hlubokého sporu. Co se dalších věcí týče, nástup ICT nám myslím problémy nenadělal, zato jsem docela zvědav, jak my IT přežijeme takovou latinoamerizaci církve.

V Riu jsem tedy nebyl, ale ze své drobné latinskoamerické zkušenosti musím ohledně výše zmíněného vyvodit nepříjemné závěry. U nás jsem pravda za podivína, ale když jsem byl nejedním Peruáncem přímo dotazován, proč že jsem tak smutný a s nikým se nebavím, uznal jsem, že odlišnost latinskoamerické povahy je více než klišé. Když už jsem se pochlubil se svou "praktickou stáží" (S), můžu poznamenat, že není vůbec těžké zvolit si studijní obor, který vůbec neodpovídá vašemu typu osobnosti. Tím neříkám, že je to (v)hodné (k) následování.

A na závěr ještě osvětleme volbu názvu článku. Celkově jsou i v naší době prý nejvíce ceněna ESa. Když k tomu přidáme, že být hloubavým introvertem se jistě nevyplatilo ani v tvrdých podmínkách venkova, a ještě to, že pár vln zabíjení a vyhánění neprůměrných se v českých zemích již uskutečnilo, nezbývá než zazpívat si s Trabandem (samozřejmě i s varováním poslední věty):

Hodí se též dodat, že mí nejlepší přátele jsou, když tak o nich přemýšlím, pravděpodobně Sko a Fko. Nezastírám, že někdy postrádám určité odstíny souznění. Ale rozhodně se nejedná o důvod k odfiltrování. Tím, že jste Sko, ještě nejste skřetem. Nedivte se ale, že Nkový přátelé, kteří sami jsou zcela nepraktičtí, se nejvíce děsí těch, kteří užívají Skových vlastností zvráceným způsobem. A podobně s Fkem. Nejsem hudebník, ale když někdo z farní rady prakticky a soucitně zahlásí, že na varhany je potřeba hrát podle lidí a ne podle not (a velmi důrazně to prosazuje), dost se takové "kultury" bojím (v lepším případě). Nezbývá než s patosem a v našem nedokonalém světě i s kouskem ironie zakončit v tom smyslu, že každý typ má v Božím plánu své místo a v pestrosti doplňování se je krása. Na rozpoznání jednotlivých typů může být cosi jungiánsky zvráceného, ale též čistě praktického a pro city ostatních užitečného.