* ještě pár bodů do OruxMaps - autobus do Skalice nepočká - omylem v rychlosti nasazeny místo pohorek sandále - snad šťastný omyl - tři pokusy o telefonát - na konec působnosti IDS JMK jedu sám - Brankovice - usměvavá krasavice - nikoho se ptát nebudu - kolem kolejí - ZM 10 věrná realitě - velkolepé bolševníky - lipový háj - neodbytné myšlenky na zachráněné princezny a náhodná setkání - potím se i v lese - na otravný hmyz vzpomínky nezůstanou - proč jenom švestky - Blyšice na předvečer státního svátku pusté - černé, velké a za plotem - u kapličky doleva - za křížkem na polní cestu - ne každá ZABAGEDová cesta je nezarostlá - pár trapných ptaček - večerní světlo zkrášlí i industriální podchřibí - fotit nebudu - silnice - svahy nad Koryčany nechutně živé - zpoza kterého stromu ještě vykoukne další rekreační zařízení - alespoň nelze pro vyšlapání ztratit víceproudou zelenou lesem - cesta příjemně osaměla a ztichla - vrací se myšlenky zaplašené tím obludným rekre(ne)funkcionalismem - vyčerpání a pot překrývají neklid - po sedmi kilometrech chůze bych se konečně mohl zastavit a napít - na kopci vlevo jsou určitě ty doma vyhlídnuté louky - ještě další odbočení doprava do lesa - připozdívá se - západem planoucí lesní trávy ve světlejší části lesa - prase; blízko, ale pod cestou a zabrané do své hlavní činnosti - krátký úsek tmavé mlaziny nepříjemně dlouhý a hlučný - louka, posečená - pod posed lehat nebudu - podivná hacienda - obrovská, stěny z lomového kamene, zabedněné otvory, pečlivě střižený trávník, zpevněné parkoviště - kontinuita předlistopadových myslivců a dnešních zbohatlíků?** - začíná se stmívat - nevyužít zbohatlíkova přístřeší? - ani nelezu přes ohradu - z cesty odbočím na louku - raději kus od cesty, s oplocenkou v zádech, s přehledem o louce pode mnou, výhledem na severovýchod - Chřiby jsou úplně jinačí než naše kopce - seno, pončo, EWA - večeře - komfort - komáři - záložní tričko přes hlavu relativně funguje - světlušky, hodně světlušek - hvězdy

3,50 - srpek měsíce rychlejší slunce - rosa - uléhám, ale jednou natočený budík venku nezradím - kosa - jen blázen si nechá nějakou část oblečení na rosemilém ponču - je příjemně, chůze rychle zahřeje - spokojenost nad včerejším nepokračováním - s myšlenkou na prase by se špatně prodíralo mlazinou - sestup do údolí - budování lesních cest má svá úskalí - není to jak v Peru, ale pěkný kus vozovky se utrhl - že by předurčení karpatským flyšem? - buky - nemám v mapě turistické značky a tak jdu po těch, o kterých soudím, že mě dovedou do blízkosti hory sv. Klimenta - studánka U mísy - trochu opláchnout alespoň kousavý povrch končetin*** - směrem na Kazatelnu - známe všechny ty Husovy pískovcové kazatelny - jaké dnes potěšení z cyrilometodějského kříže - pohled do hradby lesů před východem slunce - ne každá lesní cesta je v ZM 10 dobře zanesená - klimentskou zacházku si při vědomí zmeškání klidnějších velehradských mší i vracení se po stejné cestě neodpustím - sestup světlým smíšeným lesem - křížek a rozcestník - z mé strany jen mírné stoupání - myšlenkově a duchovně strmě vzhůru, nebo spíš do hlubin - hradisko z velkomoravské doby - snad sídlo vzdělanosti a kultury, rozjímavého života - pozdější klášter skončil svou existenci klasicky v době husitské - na vrcholu naznačené základy kostela - za novou dřevěnou kapličkou dva spáči, třetí opodál - za cyrilometodějským křížem vystupuje slunce - láká mě zjistit něco o nocležnících, ale asi mlaskám olešnický sýr krátce před šestou nedostatečně hlasitě - byl bych rád za klidnou mši na tomto milém místě a následné poflakování se Chřiby

Velehrad zůstává výzvou - odcházím v dobré mysli zpět k naplánovanému - zpevněná cyklocesta - larsenová stěna držící cestu nad zmolou - ve zdejších terénech se nadšenci pro zpřístupňování lesa a hrazení bystřin mohou vyřádit - jsem, kým nejsem a nejsem, kým jsem - poutníci, možná - moje otázka po cíli se rychle jeví nadbytečnou - dva plus jedna plus jeden - jsem rezistentní vůči běžným konverzačním výkopům a na opravdovou reakci musí druhá strana dlouho čekat - manželé od Brna se na pouť z Kyjova vydávají od narození vnoučete - po prohlídce zvláštních budek podruhé poutníky předbíhám - kdo uteče, prohraje; stalo se - ač to mohla být dobrá prokonverzační otázka, odposlechem jsem zjistil, že na Velehrad po červené přes Buchlov - silnice - obavy z frekventovanosti cesty ku hradu mezi sedmou a osmou liché - prudké stoupání - konec první lahve - Velehrad 8 km - parkovištěm a občerstvištěm znechucen, míjím oblast hradu - cedulka typu “na tomto místě stával kříž na památku majitelky buchlovského panství, která spadla v nedaleké oboře tak nešťastně z koně, že si na místě srazila vaz” - písečné cesty - ztratil jsem značku? Ne - otisky podkov, nešťastná urozená paní Petřvaldská z Petřvaldu - zajít se podívat na skály? Dejte mi teď pokoj - v podivném parčíku odpočívá skupina, kterou na poutníky netipuji - třešně v té udržované zeleni nejsou o nic lepší, než bělkovité ptačky, kterých jsem pár potkal v lese, stejně bych si ale dal - ve vesnici za plotem obrovské černé; na kopci další, na dosah a s přítomností majitele - vrtulník stojí patrně nad mým cílem - motorkáři - taková technopouť - horko, písek - maringotky obytné či včelí? možná obojí - koně, žádné hraběnky, dva pseduokaubojové doprovázení psy - pod stromem odpočívá mládenec, na louce druhý, možná bratr, třeba měli dalekou cestu, ale neptám se - konečně třešně - velké červené, horší malé černé, různé ptačky - scházím i s cesty, a pak se kolem těch požehnaných stromů vracím - nezvučné gr, u jiného by to mohlo být pořádné slastně spokojené říhnutí nad ukojenou vášní a prvním pohledem na Velehrad

skauti - pár a postupně mraky lidí - začíná se mi opět dělat zle - potkávám jen dva vzácné kamarády, se kterými jsem patrně strávil nejvíce času ze všech mimorodinných lidí - mluvím s Jirkou a Fandou i těmi, kteří motorizovaně připutovali s nimi, ale nějak nemám co říct, ani co slyšet - usedám do bezpečného koutu sektoru, ve kterém místo pro hasiče vytváří osvobozující volný prostor po pravé ruce - chci si přečíst něco z programu, ale slova v něm mi připadají ještě prázdnější než jsou - slyším z pódia slova poselství papeže Františka, ale slyším jen slova - není to o mnoho lepší v průběhu mše - jakoby se všechen logos roztekl v té výhni moravského slunce**** - dredatý zvukař - evangelium a dáma v červeném vyklánějící se z okna budovy tvořící nádvoří - pozdvihování a fotografka v pirátském šátku na přenosovém voze - pochmurné postludium

hřmění - utečeme všichni do Starého města - kolisté v obou směrech a nepřerušený proud lidí - tato krátká vlaková souprava že má transportovat poutníky do Brna? - preventivně sedám v chodbičce bez oteviratelných oken a rolet - Kyjov, zástávka? Proč jsem nevystoupil na hlavním? - kupodivu po nedlouhé rovné chůzi za mírného krápání narážím na kýžený autobusák, nevědomky jsem si patrně zapamatoval z vyhledávání spojů, že přestup je právě na zast. - somrující cigán je mi sympatický, nebo se ho chci zbavit, zkrátka po nějakých pěti minutách mlčení a mluvení ho nechám, aby si několik korun a dvoukorun vzal - během hodiny čekání vidím, že životy podivných existencí na kyjovském nádraží jsou dobře propojeny - jdu za tatou cigánem a chci, aby mi taky na krabičák přispěl, že nemám každého dvanáctého deset tisíc - nabídku jakési kláštornej sviece odmítám, já už se nedomluvím ani s těmito pracovníky nádražních služeb -  jedu na podobnou akci, roztáčení cizích peněz za víno nikoli jablečné - v autobuse sympaticky mluvná rodinka a perleťovec stříbropásek - motýl zůstává, rodina jako já pokračuje do Čejkovic - po cestě GPS zaznamenávání vhodných míst pro přespání - pěší cesta do Vrbice mi trochu spravuje náladu, ale stejně musím prohlásit: “Dnes ode mě vlídného slova neuslyšíte, jsem fyzicky a zejména psychicky úplně na huntě” - krajinářský sklep - nejedna kombinace přítomných má toho věru mnoho, co si neříci, myslím, že figuruji v nemalé části z nich - víno obveseluje srdce lidské a kytara tmelí i ledovcové trhliny - krajináři ovšem nejsou lidé ledoví, naopak velmi srdeční a zpěvní - vyslechnu si, že nemít vztahy je v něčem i lepší, než je mít - náznak akademické diskuze se myslím týkal jen postavení THC mezi drogami, ale nejsme FSS, řeší se spíše život - eucharistie jako cosi, bez čeho člověk za dlouhého pobytu v odlehlé končině strádá; krásné, akorát já tedy nejspíš pořádně neprožívám ani tento vztah - protože nemám vlastní spacák, pravidelně se zdržím pouze do nočních hodin; zkrátka ožíračka ztrácí s postupujícím časem půvab a poblitý spacák není vůbec nic půvabného - loučení je dojemné, mám ty lidi rád, opravdově můžu prohlásit, že moje vnitřní naladění se náramně zlepšilo - chodit nočním lesem můžu pořád a stejně v tom vždycky kus strachu je - k nocování si vybírám místo pod ořechem

ráno je po necelých čtyřech hodinách poněkud brzké, příjemně by se leželo dál - paty, které skously poněkud více asfaltobetonu a podobných povrchů než obvykle, se výrazně hlásí o pozornost - je krásně - vinohrady jsou plné lidí, jo: “kdo chce slopat...” - už ani moc nekulhám na levou nohu - pokladní z čejkovické samoobsluhy se za mnou rozbíhá na ulici a vrací stokorunu, kterou jsem si zapomněl vzít - na sedmou hodinu se do kostela asi sešlo dost lidí, u zdi opřeno nejmíň patnáct kol, další lidé přicházejí a nakonec přibíhají - památník rodáka TGM - továrna na “templářské” víno - cesta TGM - plevelné bělky - “udržujte pořádek, soukromý pozemek,” posezení u cesty - divím se černým a bělkovatým ptačkám na jednom stromě, dva kmeny se dotýkají - běžec se psem - střihnu to kolem poddvorovského větráku - višňové sady - sečená louka pod větrným mlýnem láká k ulehnutí - pro pokračování v cestě nezbývá než prolézt plotem - milióny tun višní - acer negundo, to u nás máme možná tak křídlatku - velké černé před plotem, ale za plotem štěká pes - z druhé strany Nového Poddvorova konečně velké černé vynikající a dostupné - u mariánské kapličky rozhledna z evropského přeshraničního projektu, za podpory naftových dolů a sloužící jako vysílač - je opar, ale zážitek z otevřeného prostoru na vrcholu, varhan děravých trubek rozehraných větrem a čtveřice nápisů je jedinečný - jen velký hrdina či magor by se vrhl z pouhých třiceti metrů s nejistotou dopadu na zpevněnou plochu

přes cestu ropuška, snad zelená - dlouhá cesta mezi vinohrady - jedno posezení využívám ke dvaceti - Nechory, váhám, jestli nejít přes Prušánky, ale je to zacházka po silnici a stejně se tam s nikým doopravdy neznám - v lese kukuřice, jak divně je přichycená k rozpraskané nechráněné zemi, která nebyla přemístěna na cestu - plané višně lepší sladkovišní - na sebelítostné a obláčkové myšlenky není čas, přemýšlím o podobě zpracování cestopisu, respektive jednotlivých hláškách - cesta z betonových železničních pražců - další višně - další krátké poležení na posezení - zvedá se vítr - Bohu díky je oblačno až zataženo - do Josefova přicházím za hlaholení zvonů - svatba, křtiny, pohřeb? - spousta lidí, hodně dětí postává kolem kostela - Svatba. S dechovkou a od chalupy - schází se zelené kamizolky s flintičkami - na kraji obce kluci pořízují pořádné rovné borovice - ještě v polích slyším dechovku a veselý obtížně foneticky přepsatelný pokřik vysokých tónů, na které jsem si včera ve sklepě netroufl - nehezky dlouhá cesta kolem jediného lánu kukuřice - dvoje ponožky možná pomohly patám, ale malíčky si začínají stěžovat - rovná krajina kolem Moravy - začínám si zpívat - “...pěli andělé. A ten zpěv se podnes nad oblohu...” po pravé ruce pohled na lán slunečnic, uprostřed skupina solitérních dubů, na obzoru takřka nepropojené sloupy drátoví. Mobil se vybíjí a navíc neumí vyfotit zpívajícího skřivana - v silničním podchodu zaznívá další sloka; něco o nebešťanech, možná ale raději poslouchám sebe - komíny, silnice, továrny, traktor, který mě skoro vezme nářadím; takhle plesá stvořený svět? - lekce pokory při chůzi silnicí k žst. - zkouším meruňku - pěkně malovaný podchod - posezení, ponožky dolů, zastavují se kolisti, u mapy

akátový háj, liány chmele asi - polní cesta mezi Kyjovkou a Moravou - sandále těžknou, s tak lepivým bahnem jsem dlouho neměl tu čest - paní se ptají, jestli je to dál též tak hrozné, odpovídám, že jdu od Mikulčic - kdybych šel přes Mikulčice, jdu po, musím si nyní povzdechnout, pěkné asfaltce - něco jako lužní les - mokro, hanebná bujnost zeleně, kousající létavci - zarostlá cesta - ne, hrob Metodějův jistě je na Klimentku, ledaže by jeho odpůrci položili ho v tomto vegetačním stupni - konečně traktorová cesta, ještě chvíli a začal bych přehodnocovat svůj názor na Nové mlýny a význam lužních lesů vůbec - kolisté kličkující mezi bahnem a kalužemi - rozsáhlé udržované louky značící příchod k staroslovanskému hradišti jsou vysvobozením - zajdu k soše svatých bratří věnované Bulharskem, cestou míjím stany larpistů či z pracovnějšího důvodu dobově ustrojených jedinců - olešnický sýr no.3 - nechce se mi prolézat celý prostor, natož číst všechny informační cedule - paní, které jsem potkal v lužním lese, se diví, že jsem tak málo zablácený - uléhám pod břízou nedaleko oltáře, kolem kterého se zatím pohybují jen zvukaři - ze spánku mě definitivně vytrhnou přicházející autobusy seniorů - rozjíždí se slavný růženec zrychlovaný předříkávačem vstupováním do nedotáhnuté části lidu, musí se vejít ještě mně dosud neznámá cyrilometodějská tajemství a nakonec také desátek, ve kterém se s dušičkami v očistci už užitím toho sousloví dle mého operuje poněkud hrníčkovým stylem - přede mší dorazí i několik rodin a mladších lidí - celkově příjemná atmosféra obrovského prostoru, ve kterém se sešla velká, ale nemačkající se a uchopitelná skupina lidí - kázání je podporou k účasti na něčem, jako jsou Kurzy Alfa - s touto skupinou se Ejhle oltář zpívá podstatně lépe než na Velehradě - odcházím před požehnáním a přemýšlím, jestli slečna či paní sedící na valu a pozorující čápa poslouchá mši, staroslověnskou hudební složku, dechovku či nic z toho

při znalosti dvou prvních se poněkud děsím představy dalších pěti neznámých kilometrů do Hodonína - míjející kolisté možná přemýšlí, jestli jen odháním od hlavy komáry a to nyní ani nemám své triko à la šátek - výborně, cestou po hrázi nemyslely zablácené paní dávné stopy v krajině, ale ochrannou hráz řeky Moravy - pojízdná, zemní, udržovaná, rovně vedoucí kolem hraničního toku, umožňuje pohodlné vznášení se lužní krajinou - zbavuji se tří nymf, klíšťat šestinohých totiž - záchranka a hluk průmyslu, blížím se městu - míjím náměstí - trojice postav, dělníci; oslava nenávisti, touhy po násilí, průměrnosti - pod sousoším připomínajícím prosincovou stávku v roce 1920 se v klidu nenajím; musím se vrátit na náměstí - poklidný rozhovor seniorů na nové lavičce pod oprýskaným kostelem o nemocech - před hodonínským nádražím odmítám další žádost “na jízdenku” - ve vlaku zkouším dočíst knížku, ale oči nedrží - to v autobuse 301 už ani nerozeznávám, jestli anglicky hovořící spolucestující jsou realitou či snem - když ulehám, je už neděle. Ta už není, když dopisuji tento deníček, při jehož psaní zjišťuji, že jsem kromě jiného ušel jen něco přes sedmdesát kilometrů, a proto nemám dle bráchy nárok na únavu     

* formou tohoto cestopisu chci zabránit obvyklé proměně a nabobtnání textu pobočnými myšlenkami a jazykovými experimenty; o vyjádření jednotlivých dojmů několika slovy jsem uvažoval již po cestě; přemýšlel jsem při té příležitosti také o rozčlenění kusých poznámek do určitých škálovatelných tříd; dle intenzity prožitku, pozitivně-negativního významu a přiřazení míry banálnosti; ale nakonec jsem na to rezignoval; při pomyšlení na programátorské snažení, které bych coby amatér musel vyvinout pro vytvoření článku - ten by si čtenář mohl sám pročistit např. odříznutím všech banalit stupně 3 a vyšší - i na nutnost mnou samým jednotlivé položky zařadit do příslušné kategorie intenzity prožitku a třetí z navržených tříd

** člověk nemusí být investigativním novinářem, aby mohl vypátrat docela dost podrobností; nicméně výsledky takového šetření do zápisu záměrně nepřidávám

*** lituji těch, kteří absurdně častou sprchu neaplikují čistě pro (domnělou) potěchu bližních, ale pro zjemnělost, která je snad den co den přivádí do stejného pocitu, jaký já zažívám jen po výjimečně náročných letních dnech

**** nu, zde poněkud zrazuji své předsevzetí zachytit pouze skutečné dojmy přítomnosti, ale asi bych celou tu slavnost musel odbýt nějakou velmi výraznou mezerou