Zatímco na Akademických týdnech 2013 právě probíhá blok přednášek křesťansky založených autorů knih o nedávné historii (Vlček, Vodičková), ohlížím se za dvoudenní návštěvou okolí Nového Města nad Metují, kterou lze považovat za jeden z vrcholů prázdnin.

Stan, který je postaven nad asi dvěma sty připravených židliček, hostí zde na louce uprostřed lesů techniku televize Noe. Možná se vám občas podaří naladit Noční univerzitu a v ní nejednu zajímavou přednášku. Mnoho z nich je nahráno během několika letních dnů právě na akci zvané Akademické týdny pořádané dnes stejnojmenným občanským sdružením. Bylo by vyčerpávající a skoro neuvěřitelné, kdybych jmenoval všechna známá jména z programu, přiblížím tedy alespoň ta, s jejichž nositeli jsem se měl letos možnost střetnout.

Na televizi Noe neuvidíte diskuzi, která následuje po přednášce. Když jsem po procházce historickým centrem Nového města nad Metují a chvilce putování lesem dorazil na Pavlátovu louku, nesl se jí smích následující po známem hlase polského akcentu. "Jak jsem se dostal do médií? No to je podobně jako s kněžským povoláním a nebo s láskou. Víte láska a průjem přicházejí nečekaně..." Jak jsem poté odposlechl od nějakých účastnic a jak vyznělo i z mnohých pohotových odpovědí na četné dotazy, řečník přesně dodržel název svého vstupu. "Zbigniewove nesmysly". Nu, při slovech o neoblíbenosti dlouhých diskuzí a bonmotu objasňujícím koho "přednášející" potká v pekle jsem si alespoň vzpomněl na svůj předchozí blogový příspěvek a hned byl k této zcela jinak založené osobnosti v rámci možností shovívavější.      

Z domu jsem ovšem vyjel již v časných ranních hodinách, abych stihl přednášku profesora Kaliny Znamení kříže. Užitečný exkurz od nejstarších archeologických nálezů po Medkova díla na Jedovnicku. Žádná muzeální expozice. Poutavé a poctivě skládané souvislosti. Znát tohoto pána, možná bych svou bakalářku psal jinak. Provokativní postesk nad odmítnutím návrhu pražského moderního kostela ze strany církve. Prý by taková stavba byla příliš vidět.

Místo konání láká k výletům do okolí a tak jsem si během obědové pauzy zašel do Klopotovského údolí a také se mi naskytlo pár výhledů na Nové Město nad Metují.

Odpoledne slibovalo dvě známé osobnosti v docentském stavu. Doc. Tomáš Machula, Ph.D., Th.D., kterého možná znáte ze stránek Katolického týdeníku, se ukázal velmi sympatickým. Otázku kontinuity a diskontinuity učení církve na příkladu přístupu k náboženské svobodě řešil velmi věcně a rozumně. Dignitatis humanae prý jistě všichni známe, otázkou zůstává ona patřičná míra, v níž jsou požadavky po svobodě ve shodě s pravdou a spravedlností. Ukázal, že ani citované výroky z encyklik 19. století, které opravdu znějí všelijak, není potřeba škrtat. Podstata učení je stále stejná, koncily (které rozhodně nelze škálovat dle důležitosti a příliš vyzdvihovat některé), maximálně mění zorný úhel. Velmi souzním s nadsázkou, ve které jediným důvodem, proč se nepřidat k tradicionalistům, jsou oni sami. Doporučil encykliku Lva XIII. Libertas praestantissimum (na webu je i český překlad, ale nevím, jak kvalitní). Sympatie si získal též, když na závěr odpověděl na otázku po způsobu své konverze k živé víře. Žádné osvícení. Přemýšlení, logika a potom proměna hovoru do zdi v modlitbu. Jakmile začal prosit, aby se dokázal modlit, byl schopen vnímat Ty.

Doc. Jaroslav Med, CSc. přiblížil postavu Bohuslava Reyneka. Osobnost, se kterou se sám setkával. Vtipné vysvětlení toho, proč jen Reynek se nerozhádal s Florianem, líčení situace jediného syna velkostatkáře, který vůbec netíhnul k praktickým věcem. Reynek jako básník, grafik, překladatel. Představení famózního citu pro výběr děl k překladu (většinu jistě velkých jmen a děl jsem si bohužel nezařadil). Přiznám se, že po sebraných spisech nesáhnu primárně asi ani kvůli expresinonistické ani vyzrálé Reynkově tvorbě, ale se zájmem o to, jak se tvůrčí korespondence se Suzanne Renaud proměnila v milostnou lyriku.

Přes svou asociálnost jsem se mezi přednáškami alespoň dozvěděl, že jistý Petr, kterého pravidelně vídám na různých katolických akcích, není oproti mé utkvělé představě absolventem BiGy a společně jsme se podivili nad tím, že na takovou akci nejezdí více mladých lidí, ačkoli letošní ročník akce je prý po této stránce lepší než předchozí. Akademické týdny vznikly původně z iniciativy dominikánů ve třicátých letech. Letos se koná 23. obnovený ročník. Z tohoto čísla bych také odvozoval množství dětí a mladých lidí, kteří nosí na prsou pořadatelskou kartičku. Že by dorůstala nová generace organizátorů?   

Na Akademické týdny jsem se nepřihlásil a neřešil jsem ani bydlení. Protože dešťové mraky se během přednášky doc. Meda přehnaly, mohl jsem na místo večerního koncertu a táboráku vyrazit do svěží přírody vstříc hledání širáku. Koho nezajímá tato čundrová pasáž, nechť přeskočí na další postřehy z přednášek.

Být pronásledován vlastnímy démony kdesi v poušti jižní Moravy má jistě také svůj smysl. Avšak putovat dýchajícím lesem, z jehož úst vychází pára prosvěcovaná večerním sluncem .. S hlavou plnou podnětných myšlenek, které zazněly na přednáškách .. To je nevšedně krásnou a příjemnou záležitostí.

Osídlení na novoměstsku je zcela odlišné od toho, na které je člověk zvyklý. Dalo by se při tomto stoupání k Sendraži označit jako horské. Vesnice nemají tvar, domy jsou rozeseté po stráni i fotbalové hřišťátko se tu musí tísnit na jedné z teras obklopené stromy a zcela nerušící. Podoba domů je různá. Vzácně je vidět roubenku, více brizolitových chalup, alespoň kolem oken ale jakási dekorace bývá. Novostavby možná kamuflují svou nevhodnost novostí, pořád ale působí lépe než různé socialistické funkční přílepky.

Rozhled do krajiny východních Čech se značně otevíra již v nějakých pěti stech metrech. Na vyhlédnutou rozhlednu, která již brzy prozradila, že je především věží mobilního operátora, chybí ještě dalších sto výškových metrů. Třešně jsou shnilé, louky mokré, takovým jsem přes dosti zřetelnou zelenou značku i já.

Na mezipatře rozhledny se nenechá vytrhnout z rozhovoru mladý pár, starší dvojici potkávám na vrcholku. Když později vystoupá až nahoru cyklista, pozdraví. Naopak dva motorkáři si mě nevšímají, zapálí si cigárko a řeší svá témata i běžné věci z provozu života typu výkresy a laboratoř. Jsou mladí, oprsklí, vulgární. Nemám chuť se s nimi bavit. Přesto samotným faktem, ve kterém se vydali večer na rozhlednu podívat se na západ slunce, stávají se kontrastně zajímavými a jejich přítomnost mi kupodivu ani nevadí. Doignorujeme se a já po odeznění kroků ve štěrkovém obsypu osiřím. Co jsem neprozradil, v mezičase jsem si pohrával s instalací chytrého telefonu na konstrukci rozhledny. Po důrazném varování v podobě na poslední chvíli zachyceného přístroje (oproti mému očekávání zcela podléhajícího zákonům gravitace) jsem uchopil všechen svůj chabý Skový rozměr a mobil přikurtoval gumou od karimatky.

Podle očekávání, slunce po večerním západu ráno také vyšlo. Co bylo méně očekávané, po pár krocích cestou lesem a vysokou mokrou trávou jsem večer rezignoval na spaní venku a lehnul jsem si do korun stromů na mezipatro rozhledny. Nepřipouštěje si nestandardní elektromagnetické podmínky, přečkal jsem ve spokojenosti i půlnoční krápání.

Čerstvým ránem namířil jsem si to přímo do pekla. Tedy úplně přímo ne, po modré se jde do pekelského údolí dosti klikatě. Je to hezký ilustrativní zážitek k části kréda.

Peklo oproti mým očekáváním není neobydlené. Ve skutečnosti se jedná o obec s vlastní cedulí začátku a konce sestávájící z mlýna, několika chalup a rekreačního zařízení. Nicméně kolem sedmé ranní jsem nepotkal živou duši. Nemohu tedy o nikom konkrétním říct, že je v pekle. Troufám si ovšem se vší závažností tvrdit, že prázdné není. Místo ranní modlitby mě v té přemíře metafor zněl v uších hymnus Kriste, synu přemilý chytlavě ztvárněný Zuzanou Lapčíkovou. Přestože nemá ani minutu, vydržel na cestu pekelským údolím (Metuje) i na další ubírání se ku Novému Městu a dále kolem směšně malé stoleté Husovy lípy až na Pavlátovu louku.

Říkáte si, že je dobře, že jsem nebyl na celých Akademických týdnech, nicméně i kdyby měl být zápisek trochu delší, přednášku svérázného filozofa Jiřího Fuchse opomenout nemohu. Na rozdíl ode mne totiž dokáže z dosti složité oblasti vyhmátnout důležité prvky a velmi uchopitelným způsobem je podat. Schématko je sice jen schématko, ale pokud je "chorobopisem západní civilizace", pak dosti významné.

 

Stejně jako komunismus se levicový liberalismus opírá o materialistický světový názor a etický relativismus, to stojí za pozastavení... Co se týče dalších myšlenek, jako je logická neudržitelnost mrávního jednání po způsobu, jaký načtrl Albert Camus (je to absurdní jako vše, ale přece budu jednat dobře) nebo V.E. Frankl (člověk je omezen smrtí a proto právě teď je čas žít dobře), dalo se s postupem Jiřího Fuchse souhlasit, ale. Má to asi o šestnáct úrovní lépe promyšlené než já, ale přeci jen: nutnost cíle počítajícího s nesmrtelností lidské duše pro mravní jednání a "důkaz nesmrtelnosti" na základě povahy pravdy a lásky a lidské přirozenosti, která k těmto nepomíjejícím hodnotám tíhne, mně přišel až příliš ukazující na jeho příslušnost k filosofickému realismu a možná také na určitý principiální individualismus přednášejícího.

Jako záskok za nepřítomnou Lenku Zlámalovou přednesl přednášku na téma Feminismus a genderová ideologie Roman Joch. Sám jsem před odchodem na vlak slyšel jen o tom, že podstatou levice je volání po rovnosti a pravice se vymezuje negativně proti levici. O třech vlnách levice a třech vlnách feminismu (volební právo, potrat, ?). Plamenně a uchopitelně, což my, kteří máme rádi spíše přednášející včerejšího typu, nemusíme. Tak či onak, podobných přednášek je třeba. Jakkoli by bylo možné se zástupci Občanského institutu nesouhlasit, je pozoruhodné, že reflexe současné ideologie se v podstatě nevyskytuje. Ta samozřejmě tvrdí, že žádnou ideologií není. Respektive to ani tvrdit nepotřebuje, protože se již ustavila doba, ve které se po způsobu svého přemýšlení skoro nikdo neptá.

Akademické týdny nabízejí pestrou škálu myšlenek i zážitků. Skoro škoda, že si na přednáškách nepíšu zápisky a mnohé zásadní tak opomíjím. Nakonec ale. Vyčleňte si na tuto vzácnou akci příště čas sami.