Svatovavřinecký příspěvek pojmenovaný Nepřítel lidově demokratického zpěvu se stal podle počtu přečtení a reakcí možná nejoblíbenějším článkem tohoto blogu. Mám z toho poněkud rozporuplné pocity. Byl to článek velmi spontánní. Chápu, že někteří ho bez uvedení kontextu nemuseli pochopit úplně správně.

Vlastně se nejednalo o mnoho více než ironické vyrovnávání se s mailovými reakcemi na mé zveřejnění jistého článku na farním webu. Možná vás překvapí, že jsem ve své "povídce" nenafukoval příliš. Vlastně to nebyla docela tak ironie ani groteska. Ze všeho nejvíce by text šlo řadit mezi rešerše.

Doufám tedy, že jste se pobavili i poučili, a následující citaci ze svatovavřineckých korespondencí uvedu už pro poněkud vážnější zamyšlení. Pisatelka reaguje na zmínku o jedné bakalářské práci, která se zabývala liturgickou hudbou po druhém vatikánském koncilu. Práci prý nečetla celou (ani já ne), ale projevila jedno velké přání: "kéž by byl František tak osvícený varhaník jako..." Výběr úryvku z práce, který následoval, mě velice překvapil.

"Ve farnosti u sv. Jakuba se místní vynikající varhaník dlouhou dobu snažil přecházet od varhan před ambon, aby zde zazpíval zpěv mezi jednotlivými čteními, tj. žalm (doporučeno), to se ovšem s velkým nadšením nesetkalo, a proto od toho upustil."

Takový mail může být svérázným pochopením textu či nějakým typem ironie protistrany (musím-li to tak říct). Tak či onak mě to dost děsí. Pisatelka už nehájí nějaký konkrétní zvyk, ale ... Tyranii mas? V kombinaci s následujícím odstavcem vyvstává u mě podstatně závažnější otázka obecnější úrovně, než kterou obsazuje liturgická hudba.

Nejeden člověk z naší farnosti připustil, že zahraje-li se svatovavřinecká písnička, kterou jsme byli zvyklí zpívat určitým způsobem, jinak, může to pro mnohé znamenat zkaženou pouť. I kdyby se hrála podle not. "Podle kterých" se už 70 let zpívá. A podle toho je nutno se zachovat.

Možná, že na místě varhaníka bych se poněkud zpohodlněle a přecitlivěle zkusil přizpůsobit. Nechci teď ale řešit jednu písničku ani oblast, které houby rozumím a nejsem do ní nijak nadšený. Celé to běsnění mě zaujalo jako zážitek situace, ve které se jednotlivec se svou pravdou dostává do střetu s většinou.

Ona ta demokracie může být něco dosti hrozivého. Když jste typ osobnosti, který je nepřizpůsobivý. Když z věcí, které nazřete jako pravdivé, nemíníte slevovat. Když trpíte, zatímco ony jsou válcovány (tu po dobrém, tu po zlém) názorem většiny.