První zastavení
Ježíš odsouzen k smrti

Ten, který je Svatý, Spravedlivý a Pravda byl odsouzen hříšníky a poslán na smrt. Ještě ve chvíli, kdy odsoudili, byli nuceni zprostit jej viny. Jidáš, který ho zradil, řekl: "Zhřešil jsem zrazením nevinné krve." Pilát, který ho odsoudil, řekl: "Já jsem nevinný krví tohoto spravedlivého," a hodil vinu na Židy. Setník, kerý viděl ukřižovaného prohlásil: "Opravdu, tento muž byl spravedlivý." Pane, Ty svým slovem ospravedlňuješ i spravedlivě soudíš. A tak, tím více v poslední den, "Budou hledět na toho, kterého probodli"; a Ten, který byl odsouzen v slabosti bude soudit svět s mocí. Dokonce ti, kteří budou odsouzeni, uznají, že soud byl spravedlivý.

Druhé zastavení
Ježíš přijímá kříž

Ježíš nese celý svět svou božskou mocí, protože je Bůh; ale celá jeho tíže je menší než tíha Kříže, který vytesaly naše hříchy. Naše hříchy ho stály toto ponížení. Musel vzít na sebe naši přirozenost a přijít mezi nás jako člověk, nabídnout velkou oběť za nás. Musel projít životem v skromnosti a na jeho konci snést utrpení a smrt. Pane, všemohoucí Bože, který neúnavně neseš tíhu celého světa, který jsi nesl tíhu všech našich hříchů, jakkoli to bylo unavující, kéž jsi Ochrancem našich těl Prozřetelností, jako i Spasitelem našich duší svou drahou krví.

Třetí zastavení
Ježíš padá pod tíhou kříže poprvé

Satan na počátku padl; byl vyobcován z nebe spravedlivým výrokem svého Stvořitele, proti kterému se vzbouřil. Když uspěl se snahou získat člověka pro svou vzpouru a když Ten, který učinil člověka, přišel, aby ho zachránil, nastala krátká hodina Satanova vítězství a ten z ní vytěžil maximum. Když se Nejsvětější vtělil a tím vzal na sebe slabost těla, tehdy ve své pomstychtivosti a zášti ďábel oplývající mocí nad tělem, rozhodl, že - jako on byl sražen k zemi paží Všemohoucího - sám zasadí na oplátku těžký úder tomu, který ho srazil. Proto Ježíš tak náhle padá. Náš Pane, pozvedni nás tímto svým prvním pádem z hříchu. Nás, kteří tak uboze padáme pod jeho mocí.

Čtvrté zastavení
Ježíš potkává svou matku

Není dílu Ježíšova života, aby na něm neměla Maria podíl. Jsou lidé hlásící se mezi Kristovy služebníky, kteří mají za to, že Mariina úloha skončila s jeho narozením, a ona poté neměla, co na práci než vzdálit se a upadnout v zapomnění. My ale, Pane, jako děti katolické církve, neuvažujeme o Tvé matce tímto způsobem. Přinesla dítě do chrámu. Držela jej v náručí, když se přišli klanět mudrci. Uprchla s ním do Egypta, vydala se s ním v jeho dvanácti letech do Jeruzaléma. Třicet let s ní žil v Nazaretě. Byla s ním na svatební hostině. I v čase, kdy se sám vydal kázat, mu zůstala na blízku. A nyní ji vidíme vystupovat z davu v momentě, kdy se Ježíš plahočí Svatou cestou s křížem na svých ramenou. Milovaná Matko, kéž si vzpomeneme i na Tebe, když rozjímáme o Ježíši, a když se k němu modlíme, pomáhej nám svou mocnou přímluvou.

Páté zastavení
Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž

Ježíž by mohl nést svůj kříž sám a také tak činí. Dovoluje ovšem Šimonovi, aby mu pomohl, čímž nám připomíná, že i my musíme mít podíl na jeho utrpení a být spoluúčastni jeho díla. Ježíšův vnos je nekonečný, přesto se snižuje k tomu, aby každý, kdo je jeho, mohl k jeho dílu přispět. Neporušitelnost Blahoslavené Panny, krev mučedníků, modlitby a pokání svatých, dobré skutky všech věřících - to vše má podíl na velkém díle, jakkoli by i bez toho bylo dokonalé. Zachraňuje nás svou krví, ale děje se tak skrze nás a s námi. Náš Pane, nauč nás trpět s Tebou, nauč nás v utrpení pro Tvou věc vidět naději a smysl a posvěť všechna naše utrpení zásluhami svého vlastního.

Šesté zastevení
Veronika ošetřuje Ježíšovu tvář

Ježíš nechává zbožnou ženu odnést otisk své Svaté tváře, který přetrval věky. Učinil tak, aby nám všem připomněl, že jeho podoba musí být otištěna v našich srdcích. Ať už jsme kýmkoli, z jakéhokoli koutu země, v jakékoli době, Ježíš musí žít v našich srdcích. Jakkoli se od sebe můžeme lišit v různých věcech, na této se musíme shodnout, jsme-li jeho pravými dětmi. Musíme mít před sebou roušku svaté Veroniky. Musíme stále rozjímat nad Ježíšovou smrtí a vzkříšením, musíme stále napodobovat jeho božskou dokonalost, v míře jaké jsme toho schopni. Pane, ať naše tváře jsou vždy příjemné Tvému pohledu, ne poskvrněné hříchem, ale zcela očištěné a omyté Tvou drahou krví. 

Sedmé zastavení
Ježíš padá podruhé

Satanův druhý pád nastal, když náš Pán přišel na svět. Do té doby si uzurpoval vládu nad celým světem - a sám se nazval králem. A odvážil se zmocnit Svatého Spasitele, ukázat mu všechna království a rouhačsky mu slíbit, že jemu - jejich Původci - je všechna dá, když se mu bude klanět. Ježíš odpověděl: "Táhni, Satane!" A Satan z vysoké hory padl. A Ježíš o tom podal svědectví, když řekl: "Viděl jsem Satana jako blesk padající z nebe". Zlý si zapamatoval tuto druhou porážku a tak nyní sráží k zemi nevinného Pána podruhé, nyní, když na něj může vztáhnout ruku. Náš Pane, nauč nás trpět s Tebou a neobávat se Satanova dorážení a úderů, které přicházejí zvláště, když se mu snažíme odolávat.

Osmé zastavení
Jeruzalémské ženy truchlí pro našeho Pána

Od dávného proroctví, že se Spasitel narodí ženě z Abrahámova potomstva, židovské ženy toužili po tom, aby se stali jeho matkou. Nicméně když opravdu přišel, byla to - podle toho, co nám líčí evangelia - událost dosti odlišná od jejich očekávání. A Pán jim praví, že "přijdou dny, kdy se bude říkat blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily." Ach Pane, nevíme, co je pro nás dobré a co špatné. Nedokážeme předpovědět budoucnost, ani nevíme, kdy nás přijdeš navštívit a jakým způsobem. A proto to všechno necháváme na Tobě. Nechť v nás máš zalíbení a my v Tobě radost. Ať stále hledíme na Tebe a Ty shlížíš na nás. Daruj nám milost plynoucí z Tvého hořkého umučení a kříže a potěš nás svým vlastním způsobem, v Tebou určeném čase.

Deváté zastavení
Ježíš padá potřetí

Satanův třetí a definitivní pád přijde s koncem světa, kdy bude nadobro uvržen do věčného ohnivého vězení. Věděl, že takový bude jeho konec - neměl žádnou naději, jen zoufalství. Věděl, že žádné utrpení, které způsobí Spasiteli lidí, jej nemůže zachránit z nevyhnutelné zkázy. Ve strašlivém hněvu a nenávisti se nicméně rozhodl zraňovat a mučit, jak jenom mohl, velkého Krále, jehož trůn je věčný. A tak jej potřetí hrubě sráží k zemi. Ježíši, jednorozený Synu Boží, vtělené Slovo, s bázní a chvěním a v hluboké vděčnosti se skláníme před tvým otřesným ponížením, které jsi Ty, Nejvyšší, dopustil až do té míry, že jsi byl obětí a zábavou Zlého.

Desáté zastavení
Ježíš zbaven šatů

Dříve než jej opustil, vzdal se Ježíš všeho z tohoto světa. Zakusil nejdokonalejší chudobu. Když opustil svatý dům nazaretský a vydal se kázat, neměl, kam by hlavu složil. Jedl nejskromnější jídlo, žil z toho, co dostal od těch, kteří ho milovali a sloužili mu. A zvolil si smrt, ve které mu nebyly ponechány ani šaty. Vzdal se toho, co se jeví jako nezbytné, z lidské přirozenosti od pádu dokonce součástí člověka. Dej, Pane, abychom podobně nelpěli na čemkoli světském a raději ztratili všechno a snesli i hanbu, potupu, pohrdání a výsměch, než aby Ty ses musel stydět za nás v poslední den.  

Jedenácté zastavení
Ježíš je přibíjen na kříž

Ježíšovy ruce i nohy jsou probodeny ostrými hřeby. Jeho oči jsou zalité krví, oteklá víčka a obočí poraněná údery katů je zavírají. V jeho ústech ocet a žluč. Hlava obkroužena ostrými trny. Srdce probodené oštěpem. Takto, když jsou všechny jeho smysly umrtvené a ukřižované, může přinést uzdravení z každého druhu lidského hříchu. Ježíši, dej nám podíl na svém umrtvení a ukřižování. Nenech nás hřešit rukama, nohama, očima, ústy, hlavou ani srdcem. Kéž jsou všechny naše smysly a údy Tobě obětovány. Ať každý z nich Ti zpívá chválu. Ať svatá krev, která proudila z Tvých pěti ran, nás natolik posvětí svou milostí, abychom mohli umřít světu a žít jenom pro Tebe.

Dvanácté zastavení
Ježíš na kříži umírá

"Consummatum est". Je dokonáno - vše dovedeno k úplnému konci. Tajemství Boží lásky k nám zazářilo. Cena byla zaplacena, jsme vykoupeni. Věčný Otec se rozhodl neomilostnit nás zadarmo. To proto, aby nám ukázal neobyčejnou náklonnost. Snížil se k nám a tím zvýšil naši cenu. Co koupíme, toho si ceníme. Mohl nás zachránit zadarmo, pouhým úkonem své vůle. Ale, aby ukázal lásku k nám, přistoupil na cenu, která - pokud vůbec lze stanovit nějakou cenu za nás, pokud vůbec lze myslet nějaké výkupné, které by bylo zaplaceno za viny našich hříchů - tedy touto cenou nemohlo být nic menšího než smrt jeho Syna v lidském těle. Můj Bože a Otče, Ty nám přikládáš tak velkou hodnotu, že jsi za naše hříšné duše zaplatil nejvyšší ze všech myslitelných cen. Neměli bychom Tebe milovat a vyvyšovat Tě nad všechno ostatní jako jediné nezbytné, jako jediné dobro?

Třinácté zastavení
Ježíšovo tělo položeno do náruče matky

Nyní je plně Tvůj, panenská matko. Znovu. Tehdy, když na svět přišel, a nyní, když ze světa odešel. Vyšel z Tebe, aby splnil úkol svého Otce. Splnil ho a protrpěl. Satan a zlí lidé už na něj nemají právo - předlouho byl v jejich rukách. Satan ho vyvedl až na vysokou horu, zloba člověka jej vyzvedla až na kříž. Dlouho nebyl v Tvém náručí, Matko Boží, od svého dětství - nyní, když svět provedl to nejhorší, máš na něj opět nárok. Jsi vyvolenou, požehnanou, milostiplnou Matkou nejvyššího. Toto veliké tajemství nás naplňuje radostí. Byl utkán v tvém lůně, skryt pod tvým srdcem, kojen z tvých prsou, nošen v tvém náručí - a nyní, mrtvý, je položen do tvého klína. Panenská Matko Boží, přimlouvej se za nás.      

Čtrnácté zastavení
Ježíšovo tělo položeno do hrobu

Ve chvíli, kdy byl Ježíš nejblíže svému trvalému vízězství, se zdálo, že je od něj nejdále. Když byl nejblíže vstupu do svého nebeského království a převzetí veškeré moci na nebi i na zemi, ležel mrtvý ve skalní jeskyni. Byl zabalen do pohřebního plátna a uvězněn v hrobce zapečetěné kamenem. A právě tam brzy získal oslavené duchovní tělo, které dokáže prostupovat čímkoli, procházet se kdekoli a zase jinde rychleji než myšlenka a je určené k nanebevstoupení. Dej abychom Ti věřili, že podobná proměna se stane i v nás. Ujisti nás, Pane, že čím větší je naše tíseň, tím blíže jsme Tobě. Čím více námi lidé pohrdají, tím více nás Ty vyznamenáš. Čím více nás lidé urážejí, tím více nás vyvýšíš. Čím více upadáme v zapomnění, tím více na nás Ty myslíš. Čím více nás lidé opouštějí, tím více nás Ty přitahuješ k sobě.