JiKu tu kdesi poučně vymezil pojem "loser":

Každý člověk má nějaké přednosti a nějaké handicapy. Lůzr je pak ten, který se (zpravidla tvrdošíjně) snaží dělat to, v čem má handicap, místo toho, aby se soustředil na to, na co má přednost.

Spojme to s ozvěnou slova prohra (porážka, průlom, zničení, zráta, odtržení, rozvolnění, polevení). Původně jsem chtěl pro účely tohoto textu nabídnout překlad chronický proherce, ale když se tak dívám na etymologii, možná se to ještě všelijak zamotá.

(Následující myšlenky se pravděpodobně nějakým způsobem odrážejí z Orkovy knížky Neumělcům života. Jedná se o směs volných citací, desinterpretací a polemiky. Nerozlišuji! Někdo má paměť jako slon, jiný jako prezident.)

Zdá se mi, že od různých spirituálů, studentských kaplanů a dalších Božích služebníků kázajících mládeži jsem až příliš často slýchával něco ve smyslu: "Bůh nevkládá do srdce touhu, aby nedal i prostředky k jejímu naplnění. Chceš se stát vědcem? Je to víc než momentální nápad? Víc než utkvělá představa, ve které by tě žádný rozumný přítel nepodpořil? Běž za svou touhou a Bůh ti pomůže." Nevím. Ta první proložená věta se dá až příliš snadno vytrhnout z kontextu.

Chápu, že mladému člověku velkých ideálů a malé praxe je potřeba dodat odvahy. Zvlášť, panuje-li důvodné podezření, že mezi katolickou mládeží se vyskytuje nadprůměrné množství "hodných" chlapců a "koutosedavých" dívek (mohli bychom být označeni i jedním přízedním slovem, ale ve spojení s těmi panenkami by to bylo dosti neestetické). Nemůže být ale taková podpora pro nás lůzry spíše kontraproduktivní?

"Běž studovat obor, na který tě to táhne... Zvol si životní stav, po kterém toužíš..." Vrátíme-li se k JiKuově definici - Nejsou takové důrazy doprovázené příliš malou až žádnou kritikou tím, co lůzry dělá? Dobře, pokud jsem si dvakrát zvolil špatně školu a vůbec dívku, je to můj boj, moje prohra. Tušíte ovšem, že můj postoj k větě "Bůh nevkládá do srdce touhu, aby nedal i prostředky k jejímu naplnění" může být přinejmenším rezervovaný. Nemluvím o náboženské neuróze, ale o tom, že jedincům s problémy můžou být některé odstíny náboženství víc ke škodě než k užitku.

Možná mám až příliš blízko k (řekněme) deismu, ale mnohé vtahování Boha do individuální historie mě neskutečně irituje. "Všechno vyšlo. Až neuvěřitelně. Počasí, načasování. To byla svatba. Vnímám to jako Boží požehnání." Co mám při takovém pohledu na svět doplnit za následující tři tečky? "Všechno se od začátku sralo. Až neuvěřitelně. Počasí, načasování. To byla teda svatba. Vnímám to jako ... " Můj materialistický vhled nepočítá s většími intervencemi padlých andělů, natož aby měl potřebu konstruovat pro větší smysluplnost takovou serii příčin a následků, která by zcela stírala hranice mezi přirozeným a nadpřirozeným a popírala existenci jakékoli náhody. Ona potřeba by tu možná i byla, ale za to riziko změny chování vlastní myšlenkovou konstrukcí mi to nestojí. Nakonec to vesanské "všechno je jak má bejt" či (pro onen případ svatby) "prší jim štěstí" bude pro svou blízkost Jobově postoji ještě tak nejrozumnější. 

To jsme ale trochu odběhli od vlastních proher a zastřeli, že kus odpovědnosti dobrý lůzr přece jen musí vzít na sebe. Ono polevení znějící ve slově loser mi připomnělo jeden dávný zápas. Florbalový. Měli jsme jako Orlové oproti jiným školním týmům natrenováno. V půlce zápasu jsme vedli 3:0. Nechci si nikterak přisvojovat větší zásluhy, než mi náleží, ale řekl bych, že moje setrvalé připomínámí týmu, že to ještě určitě prohrajeme, slavilo úspěch. Prohráli jsme na nájezdy. Tím chci jemně naznačit nám lůzrům, že slogan "naše hovno, vaše radost" nelze tak docela snadno převést do sociální reality.

Co jste od článku čekali? Budu psát tvrdošíjně i dál!