Láska v pravdě je břemenem, které každý člen společnosti musí nést. My, kteří se hlásíme k odkazu Reginalda Půlbotky, jehož nejvyšší hodnoty byly Pravda, Svoboda a Spravedlnost, trpíme způsobem, který nedokáže docenit snad ani sr. Veronika Barátová. Ta totiž měla kdysi artikulovat památné heslo: "Pravda bez lásky je poprava". A tak vždy jen velmi jemně naznačujeme surovost pravdy. Když se vysokoškolských studentů marně tážeme, jaké stoupání v procentech dosahuje 45° svah. Když decentně chválíme vše, co se týká jinými připraveného jídla a zevnějšku žen obecně. Když milosrdně necháváme hovořit všechny odloučené či dosud nenalezené bratry a sestry. Nicméně tak dlouho se neříká celá pravda, až se jazyk utrhne...

Nezoufejte. Právě v době sněhových vloček linoucích se již po desetiletí takřka výhradně z radia, v době četných setkání a opuštěností, v době vánočního cukroví a zvýšeného počtu přijatých sebevrahů na ARO a u bran posmrtných, vzchází světlo naděje. Již v tomto světě budete moci ve sterilním (ale jinak věřme, že plodném) prostředí virtuálna a lidského rozumu říkat a slyšet pravdu. Zatím tedy alespoň v oblasti teologických bludů.

Annuntio vobis gaudium magnum: habemus "Blogi prohibiti" (sorry, neumím skloňovat ("Slyšel jsem zpívati, radostně volati: Gloria in excelsis Deo! Latinsky neumím, nevím co to."))