Svět se točí, léta plynou, po staletí se na obloze střídají podobné obrazy. Však přece se čas od času něco radikálně změní. A člověk, co nazývá se tuplovaně moudrý, stále neví, zda přidržet se na cestě života osvědčeného či vrhnout se na ono nové lákavé.

Když se řekne konzervativní.. 

    Není dnes příliš moderní používání konzerv - proč si kupovat lunchmeat, když levného čerstvého masa jsou plné pulty? Slovo konzervativní v sobě nese přídech čehosi nepatřičného, nemoderního.

    Nejsem etymolog a dokonce ani ekonom, který by jistě s předváděným přístupem k termínu nesouhlasil. Zkrátka chci upozornit, že představujete-li si (jako já) při vyslovení přívlastku konzervativní v neposlední řadě klasickou konzervu nebo zavařeninu, nebylo by od věci docenit význam, jaký právě konzervování potravin mělo pro přežití v historii ještě nedávné.

     Možná teď myslíte především na zkostnatělost a zaryté trvání na věcech, které jsou dávno pasé. Možná v našem konzervovém přiblížení na (snad právem) znevážené konzervanty á la sorban draselný neboli E 202. Nezapomínejte však ani na výborné kompoty ve vaší špajzi či na "tradiční hodnoty", které zdá se mi mají i v dnešním světě minimálně dobrou živnou půdu pro přežití. 

Konzervativnost v srdci církve 

    Možná se zdá neopodstatněné mluvit o novém boomu konzervativních hodnot v souvislosti se současným papežem Benediktem. Ovšem, média rády onálepkovaly nástupce na Petrově stolci, přídomkem konzervativní. A nemysleli to tehdy publicisté všeho druhu nijak zvlášť pozitivně. Věřím, že udělali svým myšlenkám medvědí službu.

    Josef Ratzinger není jen neživým autorem  výborného Úvodu do křesťanství a významným podílníkem na tváři dnešního Katechismu katolické církve. Ve svém povolání ukazuje na podivuhodnou novost křesťanství, kterou však můžeme nejlépe uchopit právě díky tradici. Encykliky vydané během jeho pontifikátu znovu otevírají prastaré a přece pro každého v jeho osobním životě čerstvé a potřebné konzervy víry, naděje (SPE SALVI) a lásky (DEUS CARITAS EST).

    Sledujete-li např. vatikánský rozhlas, jistě vám také neuniklo, že tématem generálních audiencí celého minulého roku byli dávní církevní otcové. Letos se potom prozatím spolu s papežem noříme hlouběji do života a díla sv.Augustina - aktuálního světce z přelomu 4. a 5. století.   

Konzervativnost na Pražském hradě

    Prezidentská volba, která mě přivedla k sepsání tohoto článku, pro mě znamenala signál, že ani česká společnost nemá ke konzervativním myšlenkám zásadní odpor. Liberalismus a neznámost kandidáta Š. se nedočkaly u publika nadšeného přijetí. Přihlédneme-li nadto k nesporným kvalitám světaznalého kandidáta, troufám si tvrdit, že právě nekonzervativnost J.Š. by možná byla důvodem, který by určil stejný výsledek volby v případě přenesení přímé odpovědnosti na veřejnost.

    Zastánci starých pořádků (48-89) v řadách poslanců a senátorů levice se smějí při pouhém vyslovení slova Desatero. Neznamená to ovšem žádný příklon ke svobodomyslnému liberalismu. Naopak zde vyplouvá příchuť prokvašeného třešňového kompotu, který se pro delší uchování neosvědčil (a přece ho dvě generace před námi musely povinně konzumovat).

    Mám pocit a doufám v to, že následující slova staronového prezidenta, na které  odkazoval Hans ve svém dobrém článku o prezidentských kandidátech, nemusela být určena pouze lidoveckým poslancům a senátorům: 

    ..Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti...

A my? 

    Žijeme v první generaci, kterou od dětství mohl oslnit lesk svobody dřívějším generacím neznámý. Avšak politická svoboda nezaručuje opravdovou vnitřní svobodu člověka.

    Jsou to právě konzervativní křesťanské hodnoty, které může mít na zřeteli ten, kdo nechce ochutnávat z vyschlých či nafouknutých konzerv, které přinesla historie a které se právě nyní v různých podobách konzervují pro budoucnost.