„Sociální ekonomika a její subjekty (sociální podniky) představuje alternativní a komplementární možnosti řešení sociálních (sociální vyloučení), ekonomických (nezaměstnanost) a environmentálních problémů (ochrana a tvorba životního prostředí) a přispívá k místnímu ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu rozvoji obcí, regionů a zemí“(1). Co si pod takovou všeobsáhlou charakteristikou představit? Cosi, co ve společnosti dávno existuje a je to pouze pojmenováno? Nebo ekonomický model, jehož realizací bychom udělali svět lepším a krásnějším? A nebo ideál, který ani jednou z předchozích variant není, a přece se k němu v dílčích případech blížíme – ať už po předchozí definicí záměru či bez ní?

V rozsáhlém průzkumu(2) prováděném na vzorku zaninteresované veřejnosti na místní úrovni (představitelé obcí, zaměstnavatelé společensky znevýhodněných osob) chápe většina dotazovaných sociální ekonomiku kromě jiného jako reflexi hodnot křesťanské morálky a odmítá názor, že by šlo o produkt levicových ideologií. Pomineme-li tedy malou vypovídací hodnotu odpovědí 2/3 respondentů, kteří patrně zvolili v dotazníku možnost „odpovídá hodnotám křesťanské morálky“ (proč by ne, „křesťané přece mají náročnou morálku“) a ve stejném podílu nesouhlasili s názorem, že „sociální ekonomika je produktem ideologie levicových politických stran“ (proč by souhlasili, „ideologie je přece oproti sociální ekonomice cosi škaredého“). Každopádně právě naznačené dvě varianty do jisté míry odpovídají dvěma možným přístupům k úvodní charakteristice, s jejichž volbou lze již narozdíl od samotné charakteristiky souhlasit i nesouhlasit. Podívejme se nejprve na rovinu pochopení skrze křesťanskou morálku.  

Náhledneme-li do kompendia sociální nauky církve, které shrnuje učení či spíše reakce na aktuální problémy doby uveřejňované papeži (od vydání „Rerum novarum“ v roce 1891)  prostřednictvím tzv. sociálních encyklik, zjišťujeme s překvapením, že dnešní definice sociálního podnikání zde nalézá poměrně přesný ekvivalent v charakteristice podnikání jako takového. „Podnikání musí charakterizovat schopnost sloužit společnému dobru společnosti produkováním užitečných statků a služeb...Jednotlivé složky podniku si musí uvědomovat, že komunita, v níž působí, představuje dobro pro všechny, a nikoli pouze strukturu, která by umožňovala uspokojování něčích čistě osobních potřeb...Podnětný a velmi významný příklad v tomto ohledu představují aktivity podniků družstevního typu, malé a střední podniky, rodinné a zemědělské podniky...Sociální nauka církve uznává oprávněnost zisku jako prvního kritéria dobré práce podniku“(3). Tím ovšem není tvrzeno, že formulace církve zde byly před myšlenkami sociální ekonomiky (má-li tedy v takové větě smysl přikládat sociální ekonomice „vlastní subjektivitu“). Je zřejmé, že také z nich sociální nauka církve čerpá. Oproti sociální ekonomice uchopené levicovým způsobem je zde ovšem rozdíl určité nevynutitelnosti a kladení nároků především na jednotlivce (byť ten poté může jako politik ovlivňovat i podobu postoje státu).

Sociální učení církve nepředkládá konkrétní politické či ekonomické programy. Jistě, je tu potřeba „věčné instituce“ nezkompromitovat se spojením s čímkoli pomíjivým, platným pouze pro určitou dobu či dokonce potenciálně špatným. Na druhou stranu: není podstatou všech následováníhodných myšlenek při veškeré jejich lákavosti a dokonce konkrétnosti jejich nedostižnost? Role utopie už dle pojmu není uskutečnění. Konec konců několik pokusů utopii umístit do prostoru a času již nevalně dopadlo. Může však být ideálem, ke kterému pro jeho vzdálenost můžeme i z různých bodů směřovat v podstatě rovnoběžně.

Nechat se tedy unášet na vlně pocitu, že „sociální ekonomika“ je čímsi, co konečně přichází vyvést nás z jeskyní konzumu a slzavých údolí odcizeného růstu? Takový dojem vydrží během první přednášky, kterou o tématu slyšíte. S určitou předpojatostí pak posloucháte další třeba i praktičteji zaměřené vystoupení o pozitivně znějících příkladech sociálních podniků. Zvláště pokud se v mezičase setkáte nikoli skrze škarohlídská media, ale takřka z první ruky s případy, ve kterých spojení chvályhodné myšlenky služby komunitě prostřednistvím podnikání nedopadlo úplně dobře. Jakkoli je autor eseje dalek postulátů ekonomie hlavního proudu a vlastně i konkrétně konceptu minimálního státu, nemůže si nepovšimnout rozdělení nejedné pospolitosti, které příčinou takřka přímou bylo spojení veřejné prospěšnosti, ziskovosti a využití dotací či jiných zvýhodnění. Lze si představit takovou podporu viditelně potřebným – chráněné dílny však již máme. Jakmile se však rozostřuje vidění míry závažnosti sociálních, ekonomických a environmentálních problému, rozostřuje se i míra shody na uplatnitelnosti návrhů na zohlednění takovýchto problémů v „ostré“ legislativě a programech podpory z veřejných zdrojů.

Nemůžeme dámám, které vystoupily na Bloku expertů s přednáškami věnovanými sociální ekonomice (Jaroslava Šťastná, Petra Francová), upřít snahu dobře dělat to, čemu věří. A dokonce ani to samotné nemůžeme pokládat za něco špatného, neužitečného, po čem není touha a k čemu bychom neměli směřovat. A přece při kritickém promyšlení nejednoho napadá, že se tu střetáváme s malým akceptováním zkušenosti, podle které člověk je ten, který v touze konat dobro vždy i zlo vykoná. Nyní by z opačné strany mohlo zaznít, že tu je nekriticky předváděna nějaká odrůda liberalismu. Ničeho příliš. Pravolevý diskurz může být nadějí, že výsledný vektor zamíří k pravdě. Ta však v této geometrické představě musí být odhalena jako ležící nedostižně před námi. Ani napravo, ani nalevo. Jinak se nepohneme z místa.

----

1 DOHNALOVÁ, Marie, POTŮČEK, Martin. Podpora sociální ekonomice. Strategická inovace. [online] 2009. Dostupné z: http://www.ceses.cuni.cz/CESES-143-version1-090921_fin.pdf 

2 ČEPELKA, Oldřich. Sociální ekonomika v ČR. Zpráva z průzkumu názorů zainteresované veřejnosti [online] 2006. Dostupné z : http://www.orfeus-cr.cz/files/files/pdf/soc_ekonomika/Dotaznik/Zprava_dotaznik_starostove_HK_2006.pdf

3 Papežská rada pro spravedlnost a mír. Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, 534 s.


Psáno coby esej za Blokem expertů I - FSS MU Brno, podzim 2011