KrPole a příliš teplé babí léto. I kdyby stáli v té frontě Šimek s Grosmannem, sotva by mohli z tak vážné situace vytvářet humornou scénku. Zvlášť když do vaší hlavy nevidí a všimnout si mohou tak možná toho, jak řidič (po vašem dlouhém ale úspěšném počítání mincí a sebejistém průchodu s nasazenou krosnou) volá: "Mladééj, lístek!". Otočíte se, přičemž rozměrnost krosny se tvrdě střetne se subtilností sympatické slečny nešťastně usazené na nešťastném místě. Při druhé otáčce už pouze vyslechnete pohotovou glosu druhého nešťastníka. Pokud slyšíte dobře, cestující na předním sedadle, který během vaší cesty prořeší s řidičem valnou většinu problémů současného světa, říká něco o třetině hvězd, ocasu a obloze. Na první zasaženou už ani nepohlédnete, to nejtěžší a - kromě zjevného váhání - očím ostatních skryté vás teprve čeká.

Přichází nutnost zvolit pravou či levou stranu autobusu. Z pohledu nastupujícího je to vlastně naopak. Samozřejmě nechcete, aby na vás celou cestu svítilo. Není vůbec na místě rozhlížet se, koho v autobuse znáte, následuje netriviální myšlenkový proces vyžadující představivost i znalost mnoha faktů. Nejprve si na mapě představíte krabičku uhánějící nahoru od Brna. Dopoledne slunce svítí zprava od Ostravy, odpoledne zleva od Prahy. Takže pokud je dopoledne, musíte zasednout z vašeho pohledu vpravo. Pohled, který vám mnoho neřekne, je pohled na hodinky. Musíte si uvědomit, jestli ještě platí letní čas. Prý František Josef I. trpěl nespavostí a - aby se nemusel za letního rána procházet prázdnou rezidencí - popohnal hodiny vpřed. Vy tedy musíte od zjištěného času hodinu odečíst. Tím jste u času patnáctého poledníku. Tušíte ovšem, že Brno je přes šestnáct a půl. Kdyby vás nerozptyloval kdosi ze sedících, který se usmívá a možná dokonce na vás, nebylo by problémem podělit šedesát minut patnácti a brát jako samozřejmost, že na východě jsou napřed. Nakonec těch asi sedm minut přičtete.

Pokud si myslíte, že se blížíme výsledku, asi jste neabsolvovali základní kurz geografie. Nebo jste nikdy nebyli námořníkem, který chtěl podle přesných hodin určit zeměpisnou délku.

Jest si uvědomit, že každý z nás obíhá kolem Slunce po dosti podivné dráze. V zimě se dostává nejblíže a v létě naopak nejdále. Trochu se zastydíte, když si vzpomenete, že to bylo až na vysoké, kdy jste si uvědomili, že jeden oběh Země kolem Slunce vlastně znamená jeden den navíc. Druhý Keplerův zákon berme raději jako fakt. Pokud podle něj obsahy ploch vyznačené imaginárním provázkem spojujícím Slunce a Zemi jsou za stejný čas stejné, musí holt v našem létě, kdy je provázek nejdelší, být pohyb Země pomalejší. Obíhání kolem Slunce tedy nepomáhá dostatečně rotaci Země k rychlému uplynutí dne a náš milý neúprosně tempo držící čas se předbíhá. Bohužel opomenete důsledky sklonu rotační osy, což si nejen v té chvíli ani nedovedete představit, a jen tupě si vzpomenete na analemu a že náskok nabírá náš stereotypní čas až se začátkem školního roku a největšího dosáhne někdy kolem dušiček. Trochu vás zamrzí, že jste těch asi sedm minut přičetli zbytečně, ale těší vás, že to mohlo dopadnout úplně jinak. Nyní už víte, že je opravdu dopoledne.

Parkrát ještě rekapitulací zaváháte nad svou volbou pravice a usedáte, aniž by došlo na komplikování černobílé otázky morálními aspekty ztělesněnými vyčerpánými a starými jedinci za vámi. Studenti vás samozřejmě předběhli a bezpečně sedí rozptýlení po autobuse a vy jenom s obtížemi rozeznáváte, koho znáte ze základky a koho z jiných formálních i neformálních skupin. A i když jste v devadesáti pěti procentech rádi, když si k vám v dopravních prostředcích někdo známý přisedne, a ve zbylých to berete jako dobrou výzvu, sami volíte volné dvojsedadlo.

Po všem tom intelektuálním výkonu a prožitých traumatech raději ověříte poposednutím, že všechny části těla, na kterých sedíte, jsou opravdu vaše. Je skutečně fascinující, že než sepíšete vaše dojmy na blog, v naší kulturní oblasti nastoupí do autobusů tisíce tisíců tisíců (ne)rozhodných cestovatelů.

Překvapuje vás, že většina cestujících se usadila na druhé straně než vy a tehdy vás napadne, že kromě bleskově provedené úvahy s pravým a druhým středním sluncem neopomněli si ani uvědomit, že dojem směřování na sever je poněkud deformován našimi mapami, které užívajíce křovákova zobrazení mají magnetický sever na daných souřadnicích asi o šest stupňů vychýlený směrem k finskému zálivu. Až později vám dojde, že vaše úvaha se vztahovala na konkrétní okamžik a situace se asi po sedmi minutách jízdy kvůli zdánlivému pohybu slunce otočí. Nu, hlavně, že jste se rozhodli v dané chvíli samostatně a správně. Je to tak útěšné zjištění, že už vám ani nevadí, když si uvědomíte, že uhánějící autobus směřuje poněkud jinam, než jste původně zamýšleli. Aspoň jste ty spolucestující nepoznávali správně.