Na nedávnou prosbu týkající se hledání textu pro křížovou cestu po hranicích farnosti nepřišla žádná nečekaná odezva. Po loňském velkopátečním putování jsem u přenosu z římského Kolosea dlouho vzhůru nevydržel. Nejen z těchto důvodu zde přepisuji překlad meditací, které připravili pod vedením maronitského patriarchy (kardinál Béchara Boutros Raï) mladí z Libanonu. Slovenský překlad mírně konzultován s anglickým textem na vatican.va, pro biblické texty užita Jeruzalémská Bible.

brožura A5 (oboustranný tisk a o něco méně překlepů)

Úvod

"Tu přiběhl jakýsi člověk, poklekl před ním a vyptával se ho: "Dobrý Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život jako dědictví?" (Mk 10,17).

Ježíš zodpověděl tuto palčivou otázku, která vyvěrá z nejvnitřnějšího jádra našeho bytí, tím, že prošel křížovou cestou.

Kontemplujeme tě, Pane, na této cestě, na kterou ses ty vydal jako první a po které si "svým křížem vytvořil most ke smrti, díky němuž mohou lidé přejít ze země mrtvých do země Života" (Sv. Efrém Syrský, Homilie).

Povolání k následování tebe je adresováno všem a zvláště mladým a těm, kteří jsou zkoušeni rozdělením, válkami a nespravedlností a všem, kteří se snaží být mezi svými bratry a sestrami znamením naděje a tvůrci pokoje.

S láskou před tebe předstupujeme, předkládáme ti svá trápení, obracíme své pohledy a svá srdce k tvému svatému kříži a posilněni tvým příslibem voláme: "Ať se vzdává chvála našemu Vykupiteli, který nám svou smrtí dal život. Spasiteli, skrze své utrpení, smrt a vzkříšení, uskutečni v nás tajemství svého vykoupení" (Maronitská liturgie).

První zastavení: Ježíš je odsouzen na smrt

Pilát se zase ujal slova a říkal jim: "Co tedy mám udělat s tím, jemuž říkate židovský král?"Ale oni znovu křičeli: "Ukřižuj ho!" ... Tu jim Pilát propustil Barabáše, aby uspokojil zástup, a Ježíše dal zbičovat, pak ho vydal, aby byl ukřižován (Mk 15,12-13.15).

U Piláta, držitele moci, by Ježíš měl dosáhnout spravedlnosti. Pilát měl moc uznat Ježíšovu nevinu a osvobodit jej. Římský vladař se však rozhodl sloužit logice svých osobních zájmů a sklonil se před politickým a společenským tlakem. Odsoudil nevinného, aby uspokojil dav, požadavky pravdy šly stranou. Odsoudil Ježíše, ačkoli věděl, že je nevinný... Umyl si ruce, které předaly Ježíše k mukám kříže.

V dnešním světě je mnoho "Pilátů", kteří mají v rukou páky moci a užívají je ve službě nejsilnějším. Mnoho je těch, kteří vystaveni moci jsou slabí a zbabělí, a svou autoritu dávají do služeb nespravedlnosti pošlapávajíce lidskou důstojnost a právo na život.

Pane Ježíši,
nenech nás,
abychom patřili mezi ty, kteří páchají nespravedlnosti.
Nedopusť, aby mocní
nacházeli zalíbení ve zle,
nespravedlnosti a tyranii.
Nedopusť, aby nespravedlnost
vedla nevinné do beznaděje a smrti.
Posilni je nadějí
a osvěť svědomí
těch, kteří mají na tomto světě moc,
aby vládli spravedlivě.
Amen. 

Druhé zastavení: Ježíš přijímá kříž

Když se mu dost naposmívali, sňali mu purpur a opět mu oblékli jeho šaty. A vedou ho ven, aby ho ukřižovali (Mk 15,20).

Ježíš stojí před vojáky, kteří si myslí, že nad ním mají veškerou moc, zatímco on je tím Jediným, skrze kterého "vše je ... a bez něho není nic" (Jan 1,3)

V každé době člověk pomyslel na to, že může zaujmout místo Boha a sám rozhodovat, co je dobré a zlé, aniž by se odkazoval na svého Stvořitele a Vykupitele. Sám sebe považoval za všemohoucího, schopného vyloučit Boha ze života svého i svých bližních. Ve jménu rozumu, moci, peněz.

I dnes se svět deformuje skutečnostmi, které se snaží vyloučit Boha ze života lidí - patří k nim slepý sekularismus, který ve jménu údajné obrany člověka potlačuje hodnoty víry a mravnosti, patří k nim ale i násilný fundamentalismus, který tvrdí, že brání náboženské hodnoty.

Pane Ježíši,
ty jsi podstoupil ponížení
a stotožnil ses s bezmocnými,
svěřujeme ti
všechny ponižované a trpící,
zvláště ty z útrapami stíhaného Blízkého Východu.
Dej, aby v tobě nalezli
sílu nést
s tebou kříž naděje.
Vkládáme do tvých rukou
také všechny bloudící,
aby díky tobě
nalezli pravdu a lásku.
Amen. 

Třetí zastavení: Ježíš padá pod křížem poprvé

Ale on byl proboden za naše zločiny, zdrcen za naše provinění. Trest, jenž nám vrací pokoj, spočívá na něm a v jeho ranách nacházíme uzdravení (Iz 53,5).

Ten, jenž drží ve svých božských rukách nebeská světla a před nímž se třesou nebeské mocnosti, padá nyní na zem, bezbranně, pod těžkým jhem kříže.

Ten, jenž přinesl světu pokoj, raněný našimi hříchy, pádá pod tíhou našich vin.

"Popatřme, věřící, na našeho Spasitele kráčejícího cestou ke Kalvárii. Obtěžkán hořkým utrpením, síly jej opouštějí. Pojďme a rozjímejme tu neuvěřitelnou událost, která přesahuje naše chápání a vzdoruje jakémukoli popisu. Základy země se otřásly a přítomných se zmocnil hrozný strach, když jejich Stvořitel a Bůh byl drcen pod tíhou kříže a z lásky k celému lidstvu sám sebe nechal vést na smrt." (Chaldejská liturgie)

Pane Ježíši,
pozdvihni nás z našich pádů,
přiveď naši bloudící duši
zpět k tvé Pravdě.
Nedopusť, aby se lidský rozum,
který si stvořil pro sebe,
spokojil s částečnými pravdami
vědy a technologií
a rezignoval na kladení základních otázek
po smyslu existence.

Dej, Pane,
abychom se dokázali otevřít působení tvého Svatého Ducha,
a tak mohli být přivedeni k plnosti Pravdy.
Amen.

Čtvrté zastavení: Ježíš potkává svou matku

Simeon jim požehnal a jeho matce Marii řekl: Hleď! Toto dítě je určeno k pádu i povstání mnohých v Izraeli; má být znamením, jemuž se bude odpírat - a tvou vlastní duši probodne meč! -, aby vyšlo najevo skryté smýšlení mnoha srdcí." A jeho matka všechny ty věci chovala věrně ve svém srdci (Lk 2,34-35, 51b).

Plný ran a bolesti s křížem člověka na rameni potkává Ježíš svou matku a v její tváři celé lidstvo.

Maria, Matka Boží, byla první učednicí Pána. Přijetím andělova poselství se poprvé setkala s Vtěleným Slovem a stala se Chrámem živého Boha. Poznala ho, aniž by chápala, jak si může Stvořitel nebe i země zvolit dívenku, slabé stvoření, k tomu, aby se vtělil na tento svět. Setkávala se s ním při neustálém hledání jeho tváře, při rozjímání slova v tichu svého srdce. Myslela si, že ho hledá, ale ve skutečnosti to byl on, kdo hledal ji.

Nyní se potkávají, když on nese na ramenou Kříž.

Ježíš trpí, když vidí svou matku trpět a podobně Maria, když vidí utrpení svého syna. Z tohoto sdíleného utrpení však povstává nová lidskost. "Pokoj tobě, Maria. Vzývame tě, Svatá a plná slávy, vždy Panno, Boží Matko a Matko Krista. Dej, ať naša modlitba stoupá před tvář tvého milovaného syna, aby nám mohl odpustit naše hříchy. (Theotokion z koptského Orlogionu, Al-Aghbia 37).

Pane Ježíši,
v našich rodinách i my zakoušíme
utrpení, která způsobují rodiče svým dětem
a děti svým rodičům.
Dej, Pane, aby v těchto těžkých časech
naše rodiny byly místy tvé přítomnosti,
a tak se naše utrpení proměnila v radost.
Buď oporou našich rodin
a učiň z nich
po vzoru nazaretské Svaté rodiny
oázy lásky,
míru a pokoje.
Amen.  

Páté zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž

Když ho odváděli, chopili se jistého Šimona z Kyrény, který se vracel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem (Lk 23,26).

Ježíšovo setkání s Šimonem z Kyrény odehrávající se v tichosti nám dává lekci pro naše vlastní životy: Bůh nechce utrpení a nepřijímá zlo. Totéž platí i o člověku. Avšak utrpení přijaté ve víře se mění na cestu spásy. Potom jej přijímáme jako to udělal Ježíš a pomáháme jej nést jako Šimon z Kyrény. 

Pane Ježíši,
tys zapojil člověka do nesení tvého kříže.
Ty jsi nás pozval, abychom sdíleli tvé utrpení.
Šimon z Kyrény je jako my
a učí nás přijímat kříž,
se kterým se setkáváme na svých životních cestách.
Podle tvého příkladu, Pane,
neseme i my dnes kříž
bolesti a nemoci,
ale přijímáme ho, protože ty jsi s námi.
Nemoc nás může upoutat na invalidní vozík,
ale nezabrání nám snít;
může zastřít náš zrak,
ale nemůže se dotknout našeho svědomí;
učiní nás hluchými,
ale nezabrání nám poslouchat;
sváže nám jazyk,
ale nepotlačí naši žízeň po životě.
Můžeme kvůli ní poklesnout na mysli,
ale nebudeme okradeni o naši svobodu.

Pane,
chceme být tvými učedníky
také v každodenním nesení tvého kříže;
budeme ho nést s radostí a nadějí,
protože ty ho neseš s námi,
protože tys pro nás zvítězil nad smrtí.

Vzdáváme ti díky, Pane,
za každého nemocného a trpícího člověka,
který dokáže být svědkem tvé lásky,
a za každého "Šimona z Kyrény",
kterého nám posíláš do cesty.
Amen.

Šesté zastavení: Veronika otírá Ježíšovu tvář

O tobě řeklo mé srdce: "Hledej jeho tvář." Tvou tvář tedy hledám, Jahve, svou tvář mi neukrývej. Hněvivě neodstrkuj svého služebníka, vždyť ty jsi má pomoc. (Ž 27,8-9)

Veronika tě hledala uprostřed davu. Hledala tě a nakonec našla. Když tvoje bolest byla veliká, ona ji chtěla zmírnit a otřela tvou tvář šátkem. Malé gesto, vyjadřovalo však všechnu její lásku k tobě i její velkou víru v tebe a zůstalo otisknuté v paměti naší křesťanské tradice.

Pane Ježíši,
hledáme tvou tvář.
Veronika nám připomíná, že si přítomný
v každém člověku, který trpí
a křáčí svou cestou ke Golgotě.
Pane, dej, abychom tě dokázali najít v ubohých,
v nejmenších tvých bratřích,
a utírali slzy plačících,
starali se o trpící
a byli oporou slabým.

Pane, ty nás učíš,
že ani zraněný a zapomenutý člověk
nikdy neztrácí svou hodnotu a důstojnost
a že zůstává znamením
tvé skryté přítomnosti ve světě.
Pomoz nám stírat z jeho či její tváře
stopy chudoby a nespravedlnosti,
aby byl v něm či v ní
odkryt tvůj obraz a mohl naplno zazářit.

Prosíme tě za všechny, kteří hledají tvou Tvář
a nachází ji v těch, kteří jsou bez domova,
v těch, kteří jsou chudí či v dětech vystavených násilí a zneužívání.
Amen. 

Sedmé zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé

Všichni, kdo mě vidí, mě tupí, ústy se pošklebují, potřásají hlavou. Nevzdaluj se, blíží se úzkost, není pomoci! (Žl 22,8.12)

Ježíš je pod vnější i vnitřní tíhou kříže. V tomto pádu se tíha zla stává přiliš velkou a zdá se, že násilí a nespravedlnost nebudou mít mezí.

Opět však vstává, silný nekonečnou důvěrou, kterou vkládá ve svého Otce. Před očima lidí, kteří ho ponechávají svému osudu, pozvedá ho síla Ducha; vnitřně ho plně sjednocuje s vůlí Otce, tedy s láskou, které není nic nemožné.

Pane Ježíši, v tvém druhém pádě
poznáváme mnohé naše situace,
které se nám zdají bezvýchodné.
Mezi nimi i ty, které pocházejí z předsudků a nenávisti,
které zatvrzují naše srdce
a vedou k náboženským konfliktům.
Osvěť naši mysl,
abychom přes "lidské a náboženské odlišnosti"
poznali, že "paprsek pravdy
osvěcuje každého muže i ženu",
a zve k tomu, abychom 
- při respektování náboženské svobody -
společně kráčeli k pravdě, kterou je Bůh sám.
Tak se budou moct rozdílné náboženství
"spojit ve službě společnému dobru
a přispět k rozvoji každého člověka
a budování společnosti" (Ap. exhort. Ecclesia in Medio Oriente, 27-28). 

Příjď Duchu svatý,
potěš a posilni křesťany,
zvláště ty na Blízkém Východě,
aby ve spojení s Kristem
mohli být svědky tvé všezahrnující lásky
a to i v místech rozervaných nespravedlností a konflikty.
Amen.

Osmé zastavení: Ježíš potkává plačící jeruzalémské ženy

Šlo za ním velké množství lidu a také ženy, které se bily v prsa a naříkaly nad ním. Ale Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou! Plačte spíš nad sebou a nad svými dětmi!" (Lk 23,27-28)

Na cestě ke Kalvárii Ježíš potkává jeruzalémské ženy. Tyto ženy pláčí nad Ježíšovým utrpením, jako by se jednalo o utrpení bez jakékoli naděje. V kříži nevidí nic jiného než dřevo, znak prokletí, zatímco Ježíš si jej zvolil jako prostředek vykoupení a spásy.

Ve svém utrpení a ukřižování Ježíš dává svůj život jako výkupné za mnohé. Tak poskytl pomoc utlačeným a potěšil sklíčené. Osušil slzy jeruzalémských žen a otevřel jim oči pro velikonoční pravdu.

Náš svět je plný ztrápených matek, žen raněných v jejich důstojnosti, týraných diskriminací, nespravedlností a utrpením. Trpící Kriste, buď jejich pokojem a balzámem na jejich rány.

Pane Ježíši,
svým vtělením, ke kterému sis zvolil Marii,
"požehnanou mezi ženami" (Lk 1,42),
si vyzdvihl důstojnost každé ženy.
Svým vtělením
si sjednotil lidské pokolení (srov. Gal 3, 26-28). 

Pane,
nechť setkání s tebou je touhou našich srdcí.
Naše putování, plné utrpení,
ať je vždy putováním naděje,
putováním s tebou a k tobě,
který si záchranou našeho života
a naší Spásou.
Amen.

Deváté zastavení: Ježíš padá pod tíhou kříže potřetí

Pobízí nás totiž láska ke Kristu při pomyšlení, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni. A on zemřel za všechny, aby ti, kdo žíjí, už nežili pro sebe samé, ale pro toho, jenž pro ně zemřel a vstal z mrtvých. (2 Kor 5,14-15)

Potřetí padá Ježíš pod křížem, obtěžkán našimi hříchy, a potřetí se snaží vstát. Sbírá síly, které mu ještě zůstaly, aby pokračoval na cestě ke Golgotě; odmítá nechat se přitlačit k zemi a podlehnout pokušení.

Už od svého vtělení nese Ježíš kříž lidského utrpení a hříchu. Plně a navěky přijal lidskou přirozenost a lidem tím ukázal, že vítězství je možné a že i pro ně je otevřená cesta k tomu stát se Božími dětmi.

Pane Ježíši,
Církev zrozenou z tvého otevřeného boku
tlačí k zemi kříž rozdělení,
který vzdaluje křesťany od sebe navzájem
a od jednoty, kterou jsi chtěl.
Odchylují se od tvého přání,
"aby všichni jedno byli" (Jan 17,21),
jako ty jsi s Otcem.
Tento kříž tlačí celou svou vahou
na jejich životy a jejich společné svědectví.
Dej nám, Pane, moudrost a pokoru,
abychom znovu povstali a pokročili dále na cestě jednoty,
v pravdě a lásce,
a abychom tváří v tvář rozdělení 
neupadli do pokušení
využívat pouze kriteria našich osobních či sektářských zájmů. (srov. Apošt. exhort. Ellesia in Medio Oriente, 11). 

Dej, abychom se dokázali vzdát mentality rozdělení,
"aby nebyl přiveden vniveč Kristův kříž" (1 Kor 1,17).
Amen.

Desáté zastavení: Ježíš svlečen ze šatů

Můj šat si dělí mezi sebou a o můj oděv metají los (Ž 22,19).

V plnosti času jsi, Pane Ježíši, oblékl šat lidské přirozenosti. Ty, "lem jehož roucha naplňoval svatyni" (Iz 6,1). Nyní kráčíš uprostřed nás a ti, kteří si přejí dotknout se lemu tvého oděvu, jsou uzdraveni. Byl jsi však zbaven i těchto šatů, Pane! Vzali ti plášť a ty jsi nám dal i suknici (srov. Mt 5,40). Dopustil jsi, aby se roztrhla opona tvého těla a my jsme mohli znovu vstoupit do Otcovy přítomnosti (srov. Žid 10, 19-20).

Mysleli jsme, že můžeme dojít naplnění vlastními silami, nezávisle na tobě (srov. Gen 3,4-7). Zjistili jsme však, že jsme nazí. Ve své nekonečné lásce si nás ale oděl důstojností Božích synů a dcer a jeho posvěcující milostí.

Dej, Pane, dětem východních církví - obnažených různými těžkostmi až pronásledovaním a nucenou emigrací - dej jim odvahu zůstat ve svých zemích, aby právě tam hlásali tvou Radostnou Zvěst.

Ježíši, Synu člověka,
který byls obnažen, abys nám zjevil
nové stvoření vzkříšené z mrtvých,
roztrhni v nás závoj, který nás odděluje od Boha,
a vetkni v nás svou božkou přítomnost.
Dej, abychom vítězili nad strachem
z životních událostí,
které nás odhalují a nechávají nahé.
Dej, ať oblečeme nového člověka našeho křtu, 
abychom mohli ohlašovat radostnou zvěst
a hlásali, že jen ty jsi pravý Bůh,
který vládne dějinám.
Amen.  

Jedenácté zastavení: Ježíš přibíjen na kříž

Tehdy jim ho vydal, aby byl ukřižován. Pilát také sepsal nápis a dal ho umístit na kříž. Stálo tam: "Ježíš Nazaretský, král židovský."

Hleďme, dlouho očekávaný Mesiáš visí na dřevě kříže mezi dvěma lotry. Ruce, které žehnali jsou proražené hřeby. Nohy, které kráčeli po naší zemi, aby hlásali radostnou zvěst, jsou nyní zavěšeny mezi nebem a zemí. Oči, plné lásky, které jediným pohledem uzdravovaly nemocné a odpouštěly hříchy, jsou nyní upřené k nebi.

Pane Ježíši,
ty jsi byl ukřižovaný pro naše nepravosti.
Prosíš Boha Otce a přimlouváš se za celé lidstvo.
Každý úder kladiva zní ozvěnou jako tlukot tvého obětovaného srdce.
Jak krásné je vidět na hoře Kalvárie
nohy Toho, který přináší
radostnou zvěst spásy.
Tvá láska, Ježíši, naplnila vesmír.
Tvé probodené ruce
jsou naším útočištěm v úzkosti.  
Objímají nás, 
kdykoli nás ohrožují propasti hříchu;
v tvých ranách
nacházíme uzdravení a odpuštění.

Ježíši,
prosíme tě za všechny mladé,
které přepadá beznaděj,
za všechny, kteří jsou obětí drog,
sekt či zvráceností.

Vysvoboď je z jejich otroctví.
Ať jou schopni pozvednout své oči a přijmout Lásku.
Kéž objeví štěstí v tobě;
zachraň je, náš spasiteli.
Amen. 

Dvanácté zastavení: Ježíš na kříži umírá

Ježíš mocně vykřikl a řekl: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal (Lk 23,46).

Z výšky kříže se nese výkřik: zvolání odevzdanosti v okamžiku smrti, výkřik naděje uprostřed utrpení, výkřik provázející zrození nového života. Hleďme, pověšený na stromě života, odevzdáváš svého ducha do Otcových rukou a tak jsi příčinou toho, že život vytryskne v hojnosti, utváříš nové stvoření. I my dnes čelíme výzvám tohoto světa: cítíme, jak nás zaplavují přívaly obav a otřásají naší důvěrou. Dej nám, Pane, sílu, abychom měli hlubokou vnitřní jistotu, že ani nejstrašnější smrt nás neporazí, pokud budem spočívat v rukou, které nás uhnětli a které nás vedou.

Dej, aby každý z nás mohl zvolat:
"Včera jsem byl s Kristem ukřižovaný,
dnes jsem s ním oslavený.
Včera jsem s ním umřel,
dnes spolu s ním žiji.
Včera jsem byl jako on pohřben.
Dnes jsem s ním vstal z mrtvých" (Řehoř Naziánský). 

V temnotách našich nocí
tě kontemplujeme.
Nauč nás obracet se k Nejvyššímu,
k tvému nebeskému Otci.

Dnes prosíme,
aby si všichni, kteří podporují potraty,
uvědomili, že láska
nemůže být ničím jiným než pramenem života.
Myslíme i na obhájce eutanázie
a ty, kteří podporují
technologie a postupy
ohrožující lidský život.
Otevři jejich srdce,
aby tě poznali v pravdě,
aby se zasazovali za budování
civilizace života a lásky.
Amen.

Třinácté zastavení: Ježíš sňat z kříže a položen do klína své matky

Když tedy Ježíš uviděl matku, a jak vedle ní stojí učedník, kterého miloval, říká matce: "Ženo, hle tvůj syn." Potom říká učedníkovi: "Hle, tvá matka." (Jan 19,26-27a)

Pane Ježíši, ti, kteří tě milují, zůstávají s tebou a uchovávají si víru. Ani v hodině agónie a smrti, ve chvílich, kdy svět věří, že zlo vítězí a hlas pravdy, lásky a spravedlnosti utichl, neztrácejí víru.

Maria, do tvých rukou vkládáme celou zemi. "Jak je smutné vidět požehnanou zem trpět v jejích dětech, které se mezi sebou zuřivě přou a umírají!" (Apošt. exhot. Ecclesia in Medio Oriente, 8). Zdá se, jakoby nic nemohlo zastavit zlo, terorismus, vraždění a nenávist. "Panno Maria, před křížem, na kterém tvůj Syn rozepjal své nevinné ruce pro naši spásu, dnes padáme v úctě tváří k zemi a prosíme: daruj nám pokoj" (Byzantská liturgie).

Modleme se
za oběti válek a násilí,
které v našich dnech devastují
země Blízkého Východu,
ale i jiné části světa.
Modleme se, aby se násilím vystěhovaní
mohli co nejdříve vrátit
do svých domovů a zemí.
Dej, Pane,
aby krev nevinných obětí
byla semenem nového Východu,
bratrštějšího, pokojnějšího a spravedlivějšího
a aby tento Východ
znovu nabyl krásy svého povolání
být kolébkou civilizace a duchovních i obecně lidských hodnot. 
Hvězdo Východu,
buď nám zvěstí přicházejícího úsvitu!
Amen. 

Čtrnácté zastavení: Ježíš položen do hrobu

Nikodém - ten, který předtím vyhledal Ježíše v noci - přišel také a přinesl směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je do pláten spolu s vonnými látkami, jak je to u Židů při pohřbívání zvykem. (Jan 19,39-40)

Nikodém přijímá Kristovo tělo, stará se o něj a klade ho do hrobu uprostřed zahrady připomínající zahradu stvoření. Ježíš se nechává pohřbít, zrovna jako se nechal ukřižovat, ve stejné odevzdanosti, zcela "vložený" do rukou lidí a "dokonale spojený" s nimi "včetně spánku pod náhrobním kamenem" (Sv. Řehoř z Nareku).

Přijmout těžkosti, bolestné události, smrt - to vyžaduje pevnou naději, živou víru.

Kámen umístěný před vstup ke hrobu bude odvalen a povstane nový život. Vždyť "křtem jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako byl Kristus Otcovou slávou vzkříšen z mrtvých - žili i my novým životem" (Řím 6,4).

Přijali jsme svobodu Božích dětí, abychom se už nevraceli do otroctví; život nám byl dán v hojnosti, abychom se už nespokojili s životem, kterému by chyběla krása a smysl.

Pane Ježíši,
učiň z nás syny světla,
kteří se nebojí temnot.
Dnes tě prosíme
za všechny, kteří hledají smysl života
a za ty, kteří ztratili naději,
aby uvěřili v tvé vítězství
nad hříchem a smrtí.
Amen.