"A to je hokej?" ptají se obvykle kvaziintelektuálové během "největších sportovních událostí", jako je ta v Brazílii. Některé momenty pečlivě sledovaného mistrovství nicméně vyzývají k fantazírování. Např. netradiční výsledek klání Brazílie s Německem, po kterém přišla i reakce shora (Ria).

Uterní kapitán brazilského týmu David Luiz je zjevně nábožensky založený. Ze vzkazek po webu i viditelných projevů zbožnosti lze odhadovat, že se hlásí k některé evangelikální "církvi", co jich po Latinské Americe hojně vykvetlo. Nechci se tu nicméně nyní navážet do těchto (někdy) takykřesťanů. Zavzpomínám na záchvěvy "zbožnosti" v mém vlastním životě.

Maturita. Zatímco spolubydlící ještě procházeli otázky, já se ponořil do Písma. Konkrétně do žalmů. A rozhodně ne kvůli nějakému přemítání o přemíře násilí v Bibli. Žalmy aplikované ve stresové situaci jsou pro čtenáře skutečně silně povzbuzující, uklidňující, motivující. Myslím, že jsem stáhl všechny. Spal jsem výborně a během maturitní zkoušky měl pocit, že zářím. Nakonec jsem nicméně odmaturoval za hodně. Stejný klepec dostalo brazilské fotbalové mužstvo. Inu příliš jsem se (povzbuzen a jist) zdržel při Michnovi a Bridelovi či neupravené anglické konverzaci bez známek přípravy a gramatické korektnosti.

Katolická charismatická konference. Člověk má vyzkoušet všechno a tak jsem se před lety - bez zaujetí obvyklé pozice nezúčastněného kritika - zúčastnil "chárošky" naplno. A taky jsem měl pocit, že zářím. Po důkladné zpovědi jsem v euforii zašel do adoračního stanu, zaklekl a ... po několika minutách zjistil, že Nejsvětější byla přenesena jinam. Jasně, Bůh je přítomen všude, ale tohle pro mě bylo docela výrazným znamením, že nebývá tam, kde si ho naše hlava a pocity posadily.

Nebyl jsem při tom, když se tvořila nálada, se kterou vyběhli na trávník Brazilci před svou ostudnou porážkou. Ale nějak mi to s "dévotností" jejich kapitána velmi připomnělo moje prohry, které přece byly tak prosycené upřímnou zbožností. Občas je potřeba poradit se s (mým biřmovacím patronem) "nevěřícím" Tomášem. Nebo s Tomášem Akvinským. Nebo raději s nějakým živým (ne nutně) T(t)omášem, který vám může velmi efektivně naznačit, že ty krásné konstrukce a nálady, které v hlavě a celém těle máte, zbožností nejsou.